Japonský staro-nový normál

Švýcarsko a Japonsko by se do určité míry měly vrátit ke starému inflačnímu normálu. Tedy k dezinflačním tlakům a inflaci pohybující se pod 2 %. To vše tedy alespoň podle globálních predikcí Commerzbank, na které jsme se zde dívali před několika dny. Dnes se u Japonska podíváme na alternativu od Natixisu.

V roce 2024 podle Natixisu v Japonsku skončil dosavadní optimismus (který, dodávám, měl výrazný dopad i na akciový trh). Dosavadní pozitivní zprávy pramenily podle ekonomů banky do značné míry z výsledků vyjednávání o mzdách. To totiž zvedlo jejich nominální růst na nejvyšší tempo za poslední tři desetiletí. Tento vývoj měl pak podle očekávání umožnit, aby soukromá spotřeba podpořila hospodářské oživení. Jenže tento optimismus se vytratil, protože vyšší inflace související s importy, živená slábnoucím jenem, spotřebu naopak poškodila. A k tomu vytvořila tenze ve výrobě. Domácnosti tak podle Natixisu začaly obnovovat své úspory, soukromá spotřeba zůstala utlumená.

Pro rok 2025 se očekává, že se situace stabilizuje a ekonomika se odrazí od (lokálního) dna. Vláda by se také podle očekávání měla zaměřit na zvýšení reálných mezd. V novém fiskálním roce počínaje dubnem 2025 domácnosti „pravděpodobně poprvé od roku 1995 obdrží daňové úlevy, včetně přizpůsobení zdanitelného příjmu inflaci“. Bank of Japan bude zřejmě přitom dále normalizovat politiku zvýšením základní úrokové sazby o 50 bazických bodů (tedy v roce 2025).

Natixis konkrétně hovoří o tom, že japonská ekonomika se stabilizuje a HDP v roce 2025 vzroste o 1,1 % (z - 0,2 % v roce 2024). Oživením projde výroba automobilů a normalizuje se celková aktivita ve výrobním sektoru, zotavovat by se měly exporty. I když „firmy budou pravděpodobně opatrné při investicích kvůli rostoucí nejistotě v obchodní politice Spojených států“. Klíčem pro soukromou spotřebu v příštím roce „zůstává další pokrok v pozitivní spirále mezi inflací a růstem nominálních mezd“. BoJ v roce 2025 zvýší základní úrokovou sazbu o 50 bazických bodů, „aby zabránila rostoucím dovozním cenám, protože méně hrdliččí Fed zvyšuje riziko prudkého oslabení jenu“. Tedy oslabení, které by dál podkopávalo kupní sílu japonských domácností.

Následující tabulka shrnuje konkrétní predikce vývoje produktu a inflace ve světě, včetně Japonska. U něj si přitom můžeme všimnout toho, že jedno z jeho hlavních ekonomických témat se hodně podobá tomu v Číně. Jde o posílení kupní síly domácností a zvýšení jejich spotřeby. U Číny se přitom dá uvažovat o tom, že bude do nemalé míry kopírovat dřívější vývoj v Japonsku. Tedy že si projde delším obdobím pobublinových dezinflačních tlaků a utlumenějšího růstu. U Japonska se hovořilo o ztracených dekádách, ale tento výraz byl trochu zavádějící – třeba pohled na vývoj příjmů na hlavu zdaleka nevyzníval jako ztracené dekády. O celkovém materiálním životním standardu v této zemi nemluvě. Nicméně po pár desetiletích je u něj stále tématem spotřeba domácností, jejich vysoké úspory, rozdělení příjmů mezi domácnosti a firemní sektor a podobně.

Z tabulky vidíme, že i Natixis to vidí na zvyšující se mezeru mezi inflací skutečnou a cílovými 2 %. Tempo růstu by také mělo po roce 2025 zase slábnout. Nicméně tento částečný návrat ke starému inflačně růstovému normálu by neměl jít ruku v ruce s návratem monetárním. Sazby by totiž měly jít nahoru a příčinou by měl být do značné míry měnový kurz. Takže celkově docela ojedinělá kombinace.