Letem světem: tentokrát, peníze a investice

Firmy zároveň hlásí, že propouštějí. Míra nezaměstnanosti (dle MPSV) vzrostla na 3,8%. Pokud časovou řadu očistíme o sezónní vlivy, tak jsme na 3,9%. Počet nezaměstnaných (sezónně očištěná řada) se letos zvýšil už o 83 tisíc. Ve srovnání s loňským rokem o 74 tisíc. Očekáváme další růst míry nezaměstnanosti směrem k šesti procentům.

Aktuální růst nezaměstnanosti je podobný jako jsme viděli během Velké recese v roce 2008/09. Pokud by se vyvíjela stejně jako tehdy, tak by narostla více, než předpokládáme v základním scénáři naší prognózy. Nicméně nemyslíme si, že oživení bude mít tentokrát tvar „W“, tedy že bude trvat šest let, než se ekonomika dostane na předkrizové úrovně. Ve zkratce proč: rychlé zlepšení důvěry, útraty domácností a snaha vlády se proinvestovat z krize. Má to samozřejmě nějaké podmínky nutné, například zvládnutí epidemie ze strany státu tak, aby důvěra nebyla znovu nabouraná.

V případě spotřeby domácností je potřeba postupně opouštět plošné opatření typu Antivirus a pomoci (rekvalifikace, dočasně vyšší dávka v nezaměstnanosti) pracovníkům z podniků, které se stále nedokáží restartovat, najít nové pracovní místo. A k tomu ještě podpořit nízkopříjmové domácnosti tak, aby měli šanci nespadnout do dluhových problémů. 

Antivirus od března celkově podpořil 758 tisíc zaměstnanců. V dubnu to bylo 590 tisíc, v březnu 485 tisíc a v červnu (doposud vyúčtováno) 265 tisíc. Pro představu, kdyby počet nezaměstnaných vzrostl o 265 tisíc, tak míra nezaměstnanosti vyskočí na cca 7,5 procenta.

V případě investic nepodporovat jen veřejné projekty, protože jich nebude dost a nebude stačit kapacita stavebnictví, ale i soukromé investice. V posledním svém restartu jsem ukazoval, že když o podpoře HDP, tak je potřeba znát jeho dovozní náročnost. Respektive dovozní náročnost jednotlivých složek HDP a umět ji očistit.

Takže například spotřeba domácností se podílí na HDP 47%. Nicméně má téměř 50 procentní dovozní náročnost (přímou a nepřímou), což znamená, že na každou utracenou stokorunu musím dovézt ze zahraničí dovozy téměř v hodnotě 50 korun a až zbytek je vytvořen v domácí ekonomice. O dovozní náročnost očištěný podíl spotřeby poklesne na 28%. Největší podíl tak mají vývozy: 40%. Investice mají podíl 15%, tedy nic moc významný. Ale zároveň jde o velmi volatilní položku. A zároveň je potřeba si uvědomit, že investice není jen lití betonu.

 
Tak například během Velké recese v Česku nejvíce poklesly investice do aut (především nákupy firem, které stojí za cca 70% nových registrací aut), a to o 30-40%. Dále klesaly investice do strojů a zařízení, o čtvrtinu. Ostatní budovy a stavby, kam patří především investice do dopravní infrastruktury, poklesly postupně a dlouhodobě o 20-40%. Investice do bydlení byly relativně stabilní (což při demografických změnách a vnitřní migraci v ČR ale stačilo, aby vznikl nedostatek bytů a tlak na rychlý růst cen v pozdějších letech).

Když vláda uvažuje o podpoře investic, tak pro dosažení pozitivního dopadu na ekonomiku je potřeba stimulovat nejen stavební investice, ale i ostatní typy investic, především investice firem do strojů a zařízení a investice do ICT. Důvodem je jednak absorpční kapacita (stavebnictví se podílí na méně než polovině realizovaných investic) a jednak musí mít stát a municipality připravené projekty smysluplných veřejných stavebních investic k okamžité realizaci. Proto je více než žádoucí vedle veřejných stavebních investic podpořit vhodnými nástroji i investice do „chytré“ veřejné správy a investice soukromé.

Podpora soukromých investic do automatizace navíc vytvoří prostor pro vyšší růst produkční kapacity české ekonomiky a konkurenceschopnosti. Už před krizí byly limitem pro růst ekonomiky problémy na trhu práce v důsledku demografických změn, které vedly k rychlému růstu mzdových nákladů a inflačním tlakům a následně i k vyšším úrokovým sazbám. Do roku 2030 poklesne produktivní část obyvatelstva a to jak absolutně, tak relativně, což ještě zvýší tlak na aplikování jednotlivých aspektů průmyslu 4.0 (robotizace, automatizace…). Přirozenou reakcí firem na ekonomickou krizi a nedostatek likvidity je pokles investic, ale tato reakce je z dlouhodobého hlediska pro českou ekonomiku naprosto nevhodná.

A když už jsem přetekl na třetí stránku, tak proč ji nevyužít. Samozřejmě mnoho lidí si klade otázku, proč by tentokrát, při pandemii, měla ekonomika ožívat nějak extra rychleji ve srovnání s Velkou recesí. Na začátku epidemie jsme se začali logicky bát o zdraví. Naštěstí se podařilo tento strach zažehnat. Klíčové, aby se tento strach znovu neobnovil, protože to srazí ekonomiku opět do kolen, bez ohledu na to, zda bude zavedena plošná karanténa. Během Velké recese onemocněli peníze = finanční systém. Ukazuje, že toto onemocnění neznamenalo sice tak velký okamžitý propad, ale o to bylo chroničtější. Finanční instituce ve světě byly méně odolné a velká část podpory hlavních centrálních bank a států končila právě u finančních institucí a nepropadla do reálné ekonomiky. Nyní vlády a centrální banky rychleji a více podporují ekonomiky. Ale především více této pomoc propadá do reálné ekonomiky a zároveň peníze = finanční systém funguje. 

Jak aproximovat v grafu onemocnění peněz? V době Velké recese centrální banky pumpovali likviditu do ekonomiky, ale tato likvidita nevedla ke zvýšení objemu peněz v ekonomice. Nedošlo k propsání vyššího objemu likvidity do vyššího objemu peněz v ekonomice. Nyní k tomu propsaní jednoznačně dochází: peněžní zásoba nebo i zúžený pohled na úvěry podnikům ukazuje dramaticky jiný průběh než během Velké recese. Například v EMU úvěry nefinančním podniků se zvýšila od ledna o pět procent. Během Velké recese jsme byli blízko nuly a směřovaly do poklesů. To, že tentokrát neonemocněly peníze, je jedním z hlavních důvodů, proč „tentokrát to bude jinak“. 

David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny