Sloupek Kateřiny Lhotské: Za pojišťovnictví korektní!

První problematika je celosvětového významu. Návrhy, jak tyto situace řešit, se totiž zrodily v hlavách expertů pracujících pod hlavičkou OSN. To druhé pak vypadlo ze zástupkyně ombudsmana paní Šimůnkové. Je tak opravdu potěšitelné vidět, že i na našem domácím rybníčku se najde někdo, kdo řeší otázky, které opravdu hýbou světem.

Co se týká genderové neutrality, jde o velmi inovativní nápady. Například se už nebude říkat „congressman“, ale „legislator“, místo „salesman“ pak „salesperson“ a výraz „husband/wife“ nahradí „spouse“ (choť). Pozornému čtenáři však jistě neunikl drobný nedostatek těchto návrhů. Týkají se totiž pouze angličtiny. Ale to by v nás nemělo vyvolat smutek z toho, že bychom snad byli ochuzeni o možnost aplikovat něco podobného i v naší mateřštině. Ostatně v češtině existuje spousta výrazů, které jsou z angličtiny převzaté. Lze tak jen litovat, že už není na pozici ombudsmana paní Šabatová. Jak jsme měli možnost poznat její vztah k takto závažným problémům, nepochybně by se k tomu postavila čelem. A začala by tím, že by usilovala o prosazení genderově neutrálního názvu své funkce.

Významnou pomocnicí v tomto chvályhodném úsilí by jí nepochybně byla již zmiňovaná paní Šimůnková.  Alespoň tak lze usuzovat z toho, jak iniciativně se postavila k problematice slovního označování lidí s nějakým tělesným nebo duševním handicapem. A tak by se již nadále nemělo říkat „vozíčkář“, „neslyšící“ nebo „blázen“, ale „člověk s omezením hybnosti“, „člověk se sluchovým postižením“ a „člověk s psychosociálním postižením“.

Podle mne by byla zásadní chybou tuto chvályhodnou iniciativu přehlížet, nebo se jí dokonce posmívat. Především pojišťovnám se tím totiž otevírá možnost si to vyžehlit za to, jak před lety neprojevovaly dostatečné nadšení z ukončení používání pohlaví jako rizikového faktoru pro výpočet výše pojistného. Byli dokonce takoví zpátečníci, kteří prohlašovali, že „zákaz používat pohlaví jako cenotvorného faktoru je pitomost překonávající všechny pitomosti předešlé“.

Nyní tedy mají pojišťovny možnost prokázat, že se umí k novým výzvám postavit čelem. Je přitom jasné, že to bude práce jako na kostele (případně na jiné náboženské stavbě, abych se nikoho nedotkla). Kdo si totiž někdy přečetl nějaké pojistné podmínky (vězte, že i tací jsou mezi námi), tak mu z genderové nevyváženosti musí vstávat vlasy hrůzou na hlavě. Tady by se dle mého soudu mělo začít. Což znamená přestat se zabývat takovými blbostmi, jako je třeba vytváření nových produktů, uzavírání pojistných smluv a likvidace škod (minimálně do chvíle, než zmizí z pojišťovácké terminologie neuctivé označení „poškozený“).

Je to nepochybně velký úkol, pro jehož splnění bude třeba každé ochotné hlavy. Nebude to totiž nic jednoduchého. Třeba náhrada výrazu „pojistník“. V češtině k němu totiž neexistuje žádný ženský ekvivalent, a i kdybychom třeba připustili používání výrazu „pojistnice“, tak tím řešíme jen malý zlomek problému, protože zapomínáme na příslušníky dalších 54 genderů. Bude tedy nutné zvolit úplně nový přístup. Napadá mne vyjít z anglického výrazu „policy holder“. Překladem do češtiny získáme „držitele pojistky“, což lze genderovým zneutralizováním transformovat do přijatelné podoby „pojistkodržící“.

Ovšem co si počít s již zmiňovaným „poškozeným“? Tady to je celé mnohem komplikovanější. Kromě požadavku na genderovou spravedlnost výrazu je třeba dosáhnout i toho, aby příslušné označení nesnižovalo důstojnost daného člověka. Což nepochybně původní výraz činí, protože vytváří dojem, že snad daný člověk není úplně dokonalý, protože mu třeba chybí některý orgán, nebo ho má porouchaný. Problém by se dal vyřešit třeba označením „čekající na výplatu plnění“. Splňuje totiž oba požadavky. Je genderové neutrální, a místo, aby naznačoval, že danému člověku něco chybí, tak naopak říká, že bude brzo v balíku.

Žijeme zkrátka v úžasné době plné dějinných změn, z nichž je změna terminologie a názvosloví jen jedním z mnoha projevů. Což ovšem neznamená, že se mezi námi nenajdou tací, kteří jejich význam a přínosy (zatím) dost dobře nechápou. A dokonce tvrdí, že se tady zase někdo zbláznil. U těchto lidí je třeba začít a pro začátek jim vysvětlit, že je to úplně jinak. Tedy že ten někdo se nezbláznil, ale byl „psychosociálně postižen“…

Tento článek nevyjadřuje názor společnosti Creasoft. 

Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
stříbrná blogerka v kategorii Nováček roku 2018 serveru iDNES