Zelené výhonky a úniková rychlost

Po krizi roku 2008 se začala objevovat řada výrazů, které měly ve zkratce popsat to, co se zrovna děje s ekonomikou. Hovořilo se o „green shoots“, tedy „zelených výhoncích“ – známkách toho, že ekonomika se dostává z nejhoršího. Pak se zase často skloňovala „úniková rychlost“. Danske Bank přišla na konci minulého týdne s obsáhlým pohledem na vývoj v americké ekonomice, plným grafů. Pokud bych to měl shrnout: Řada zelených výhonků, někde ale trochu uvadajících, úniková rychlost nedosažena. Rozdíl od roku 2008 je ale samozřejmě v tom, že nyní se hospodářství nepotýká s tím, že by jej položila jeho vlastní vnitřní nerovnováha. Karty jsou do značné míry rozdávány „zvenčí“.

V některých státech USA dochází ke znatelnému zhoršení epidemické situace, roste tlak na další sociální distancování a kroky, které ekonomickou aktivitu tlumí. Následující graf z dílny DB ukazuje index přísnosti resriktivních opatření ve vybraných zemích. Nejsilnější jsou podle něj v Číně, nejslabší v zemích jako je Norsko či Německo. Spojené státy jsou podle grafu na druhém místě co se týče přísnosti, hned za Čínou. Zajímavé přitom je, že jde o zemi, kde se intenzivně hovoří o tom, zda nosit roušky, či ne.

Druhý graf má podobný tvar a vyznění jako řada dalších z analýzy Danske, které se týkají mobility, návštěv restarurací a podobně. Tento ukazuje celkový index mobility od Dallas Fedu:



U grafu se nám může vybavit abecedová diskuse o tvarech oživení. Poslední týdny potvrzují tezi těch, kteří tvrdili, že V to nebude, spíše „Nike“, či dokonce W. Optimističtěji ohledně Véčka vypadá ale další obrázek popisující vývoj spotřeby elektrické energie. Ta se totiž po dubnovo – květnovém propadu pod dlouhodobější standard vrací zpět k němu:



Jak známo, centrální banky po celém světě se snaží co nejvíce tlumit negativní dopad pandemie a s ní pojených šoků na ekonomiku. To sebou pochopitelně nese další vlnu diskusí o bublinách či hrozící vysoké inflaci (viz některé mé předchozí úvahy). Dnes se v této souvislosti podívejme na graf, který ukazuje velmi důležitou proměnnou – uvolněnost, či utaženost celkových finančních podmínek. Epidemie a následný vývoj na trzích sebou přinesly prudké utažení, které ale centrální banky dokázaly zvrátit a nyní se index finančních podmínek od Goldman Sachs pohybuje na úrovních značících značnou uvolněnost. Podobně vyznívá třeba index makroekonomických překvapení od Citi, ale třeba index nejistoty zůstává vysoko.




Jak jsem psal v úvodu, slovníkem předchozího pokrizového období můžeme nyní hovořit o řadě zelených výhonků, některé z nich ovšem trochu uvadají. A o nějakém přesvědčivém dosažení únikové rychlosti lze hovořit jen těžko. S ní souvisí to, čemu bych se dnes chtěl věnovat na závěr - poukázání na projekce Commerzbank, které podobně jako projekce od Morgan Stanley (psal jsem o nich nedávno v „Ukázkové V oživení“) předpokládají, že v období 2020/2021 přijde ve světové ekonomice hezké V:



Podobně jako MS ale i Commerzbank předpokládá, že ono globální V bude taženo rozvíjejícími se ekonomikami, zejména Čínou a Indií. USA, Evropa, ani Japonsko letošní ztráty příští rok nesmažou.