Poslanci neponechali daňové odpočty úplně bez úprav a přeci jen změnili maximální výši zaplacených úroků, kterou lze za příslušné zdaňovací období odečíst od
základu daně, a to z 300 000
Kč na 150 000
Kč. Změna by měla začít platit od 1. ledna
2022. Koho se toto snížení možnosti, jak ušetřit na
daních, dotkne? Záleží na výši
hypotéky, její splatnosti a
úrokové sazbě. Běžní klienti, kteří si berou
hypotéku s průměrnou
úrokovou sazbou okolo dvou procent, jejíž výše se u nás drží pod třemi
miliony korun, a se splatností v rozmezí 20–30
let by se měli pohodlně vejít i do nižšího limitu a odečítat si tak od
základu daně dál maximum možného.
I u
hypotéky ve výši 7
milionů korun se splatností 30
let a
úrokovou sazbou 2 procenta dlužník obvykle v prvním
roce bance na úrocích zaplatí přibližně 140 000
Kč. Další
roky se pak zaplacená částka úroků snižuje. Nižší limit se tak dotkne především těch, kteří chtějí
hypotékou financovat investici do dražších
nemovitostí, typicky ve velkých městech jako
Praha, kde není o
byty a
domy v ceně okolo 10
milionů a více nouze. Zde by se mohly v budoucnu hodit
služby daňových poradců.
Při pohledu na textaci
zákona zaujme především část, ve které se píše, že s nižším limitem bude možné odečítat úroky z
úvěrů použitých na „financování
bytové potřeby… obstarané před 1. lednem
2022.“
Z výše uvedeného by mělo vyplývat, že pro použití limitu 300 000
Kč nebo 150 000
Kč, je podstatné, zda byla
bytová potřeba financovaná
úvěrem obstarána do konce
roku 2021, či později. Následné refinancování takovéhoto
úvěru na výši limitu nemá mít vlit. Stěžejní je pro správné určení limitu čas „obstarání“
bytové potřeby. U
koupě nemovitosti je to jednoduché, ale jak správně vyhodnotit termín obstarání
bytové potřeby u výstavby, rekonstrukce nebo v případě, kdy původní
úvěr pouze nerefinancuji, ale současně navyšuji např. o další prostředky na rekonstrukci již dříve koupené
nemovitosti?
Dá se předpokládat, že k uvedené problematice vydá Generální finanční ředitelství příslušný metodický pokyn, kterým se budou jednotlivé finanční úřady řídit. S ohledem na zkušenosti s předvídatelností postupu finanční správy v některých daňových kauzách, je pro klienty s
hypotékou nad 7
milionů korun ale skutečně jistější využít
služeb daňového poradce. V tom by mohly některé banky v rámci boje o klienta nabídnout pomocnou ruku.
Jako příklad měnícího se právního výkladu daňových
zákonů ze
strany finanční správy lze uvést červnové rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Ten svým rozsudkem definitivně potvrdil, že první nákup
bytu v rodinném domě má být osvobozen od
daně z nabytí nemovitých věcí, i před 1. listopadem
2019. Do tohoto
data nebylo v příslušné právní normě osvobození od
daně z nabytí u prvního úplatného převodu jednotky v rodinném domě výslovně uvedeno. Finanční správa nejprve poplatníky ujišťovala, že ani v těchto případech uvedenou
daň platit nemusí, aby po nich o něco později úhradu
daně dodatečně vymáhala. Podle vyjádření společnosti Ernst&Young poplatníci, kteří při první koupi
bytu v rodinném domě uvedenou
daň zaplatili a ve věci sporu o tuto
daň v současnosti nevedou žádné řízení, mají možnost podat dodatečné
přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí a získat tak peníze zpět. Předpokladem však je, že ještě neuplynula
lhůta pro stanovení
daně, tj. tři
roky od lhůty pro podání původního
daňového přiznání.