Srovnání s Velkou krizí 2008/9 - co je tentokráte jinak? - SKORO VŠECHNO! Propad rychlejší, oživení rychlejší

Minulý týden ukázal, že v květnu přešel v Německu finanční trh z pesimismu do optimismu (růst ukazatele důvěry finančního trhu, tzv. ZEW) a včerejšek zase ukázal snížení pesimismu v podnikovém sektoru (Ifo). Ještě v dubnu byl s důvěrou v podnicích konzistentní pokles ekonomiky o 10%. A aktuální snížením pesimismu je to už „jen“ pokles o 6 procent. Struktura ukazuje, že ke zlepšení došlo ve všech segmentech, nejméně je zasaženo stavebnictví.

Ve srovnání s Velkou recesí byl propad důvěry rychlejší, prudší, ale to samé můžeme zatím říci i o oživení = rychlejší a prudší.

Takže klíčová otázka je: může být tentokrát oživení skutečně rychlejší? Po dosažení dna během Velké recese trvalo cca něco málo přes rok, než se ekonomka dostala na předkrizové úrovně. Tedy alespoň v USA. V EMU a ČR to trvalo podstatně déle, cca 5 let. Pět let, než ekonomika opět jela na podobné úrovni jako na začátku roku 2008. Mezitím si EMU ještě stihla dluhovou krizi, v ČR zase recesi typu „musíme škrtat, jinak budeme druhé Řecko“.



Říká se, že mezi velmi riskantní výroky patří „tentokrát je to jinak.“ Tak to zkusme risknout. Co je tentokrát jinak?

Za prvé, charakter šoku. Finanční krize a Velká recese byla způsobena nerovnovážným vývojem, bublinou cen nemovitostí a strukturovaných cenných papírů, nedostatkem likvidity. Byl to šok endogenní, tedy vnitřní. COVID je šok exogenní, není reakcí na nějaké makroekonomické nerovnováhy. Pokles ekonomik o +/- 10% byl způsoben karanténními opatřeními, která jsou nyní uvolňované.

Za druhé, Čína, která má náskok dva měsíce, potvrzuje, že oživení probíhá relativně rychle. V případě průmyslu velmi rychle. U služeb o něco pomaleji, protože lidi se vrací opatrně do obchodů, ale i odhady pro Čínu naznačují normalizaci poptávky po službách do konce léta.



Za třetí, reakce vlád a centrální bank byla rychlejší a masivnější než po Velké recesi. Centrální banky nejenže snížily sazby (pokud mohly), rychle pumpují likviditu do systému, ale také přicházejí s dalšími programy podpory, jako například úvěrové programy pro podniky.



Výrazně se od Velké recese změnila rétorika kolem fiskálu. Pamatujete si ještě, jak MMF nebo Německo hlásalo potřebu úspor? MMF už před několika lety opustilo dogma „recese = rozpočtové škrty“, protože si uvědomilo, že během recese jsou fiskální multiplikátory největší. Přeloženo: rozpočtové škrty během recese napáchají největší škody. I Německo si prošlo změnou, protože o potřebě fiskální stimulů v případě recese mluvilo už před pár měsíci a nyní vláda skutečně masivně podporuje ekonomiku. Obecně je tentokrát lepší mix mezi měnovou a fiskální politikou, což by mělo ekonomiky více podpořit. Navíc mnoho opatření v roce 2008 a 2009 mířilo na finanční sektor, tenkrát je cílem podnikový sektor a domácnosti.



Za čtvrté, problémem po finanční krizi bylo zadření úvěrového kanálu. Úvěry jsou mazivem ekonomiky, takže pokud se nefunguje, tak se zadřou jednotlivá soukolí ekonomiky. Finanční sektor vstupoval do této krize lépe připraven, lépe zregulován, s větším kapitálovým polštářem. A navíc centrální banky a vlády přicházejí s programy záruk a likvidity, takže riziko zadření úvěrového kanálu je výrazně menší.



Za páté, chytré ekonomiky budují systému chytré karantény, kapacity zdravotního systému, kapacity pro výrobu ochranných pomůcek, aby případnou další vlnu zvládly bez plošné karantény. Vakcína přijde pravděpodobně až za několik let. Ale nadějněji vypadají testy desítek léků, které mohou snížit smrtnost nebo délku případné hospitalizace. V řešení tohoto problému jsem tak více akceschopní než bylo vyřešení vnitřního problému, tedy krize finančního sektoru. Za páté, finanční trh je taky v táboře „tentokrát to bude jinak“, protože korekce po poklesu je rychlejší.



Pozor, to nijak nezlehčuje hloubku ekonomických problémů. A nemá to být návod pro vládu, že už je hotovo. Naopak. Spousta věcí je potřeba ještě vyřešit. Některé programy drhnou, respektive je potřeba je vytunit a zrealizovat. Krize ukázala, že musíme akcelerovat některé dlouhodobé trendy (digitalizace, automatizace, robotizace). Ale nemusíme fatalisticky předpokládat, že bude zase trvat mnoho let, než se z krize dostaneme.

David Navrátil