Každý týden byly popravy / Zážitky kandidáta smrti (3)

Ve vězení bylo celkem asi 1500 vězňů - povětšině Čechů. Vězení bylo na Mnichovském náměstí. Duševní útrapy, které jsem snášel po celou tu dobu, nedají se slovy ani vylíčit, ani popsat. Býti ve dne v noci přikován k poutům, sedět stále v cele beze světla a vzduchu, ponechán hroznému hladu a dušení trýzni na pospas, to bylo cílem ďábelsky promyšlené německé tortury.

Toužebně jsem si přál najísti se aspoň suchých bramborových slupek, ležících na popelisku, ale ani ty jsem nesměl sbírati. Šetřil jsem si zubní pastu a občas vstrčil něco pasty na jazyk, abych něco cítil v ústech.

Každý týden byly popravy.  Jednoho po druhém z mých spoluvězňů již odvedli a já žil stále v napětí, kdy přijdou pro mne. Tak byl odveden jednoho dne Alois Vavroch, 28letý z Chrástu u Plzně a dne 26. ledna v naší sekyrárně popraven. Z této poměrně malé obce bylo asi 25 občanů popraveno většinou v Drážďanech. Pak jistý železničář-legionář, jménem František (příjmení již nepamatuji), otec pěti dětí, byl popraven 21. prosince 1944. Ve vedlejší cele č. 6 byl prof. Ježek z Plzně a Jaroslav Risner, úředník drah z Kralup, s nimiž jsem se dorozumíval klepáním na stěnu. Oba byli těsně před osvobozením zastřeleni, ježto se přihlásili jako bývalí kandidáti smrti. Karel Hlava od Strakonic, 26 let starý, taktéž kandidát smrti, zachránil se v posledním okamžiku. 

Hlas, 20. června 1945, strana 3

Další části zde: 
Z vězení do vězení (1) 
V poutech do kobky hrůzy (2)