V poutech do kobky hrůzy - Drážďany / Zážitky kandidáta smrti (2)

Pak mne odvezli přes Berlín a Zhořelec do Drážďan, kam jsme přijeli 27. září ráno špinaví, neoholení a roztrhaní. Okolo půl desáté byla mně do-... (text novin poškozen ohybem, nečitelné) a oznámeno, že budu souzen lidovým soudem.

Po písemných formalitách byl jsem asi o půl druhé bez jídla a spaní jako trhan přiveden do soudní síně, kde bylo již asi osm mých známých z Prahy. Po straně seděli členové lidového soudu, nahoře auditorium a za stůl zasedli dva soudcové, jeden generál SS a jeden SA, jakož i červeně oděný státní zástupce. Byl mně přidělen obhájce ex offo.

Komedie začala. Byla čtena žaloba, oba generálové při tom podřimovali, zástupce promluvil jen několik formálních slov na obhajobu. Vše bylo již vypracováno gestapem. Vlastní obhajoba byla nepřípustná. Soud na to odešel k poradě a po třech minutách přečten rozsudek, jímž já a ještě dva z mých kamarádů jsme byli odsouzeni k smrti, ostatní všichni ku sedmi a osmi letem káznice.

Ihned jsem byl odvlečen, převlečen do trestaneckých šatů a vržen do želez. Byl to široký pás stažený vzadu dvěma šrouby, vpředu na břichu byly přikovány dvě železné objímky, v nichž byly zamčeny ruce. Pohyb rukama byl nemožný. Nato jsem byl odveden do pátého poschodí na celu č. 3 a od toho dne byla u mého jména značka Tk (Todkandidat). Vězeňské číslo jsem nosil na krku na provázku.

V kobce jsme byli celkem 3 kandidáti smrti. Spalo se na zemi. Jídelní lístek: ráno černá voda a kousíček chleba, oběd polévka - voda, neb tři brambory ve slupce a kousek margarínu, večer chléb a voda. To stačilo ku postupnému umírání. Denní procházka trvala deset minut. Na noc jsme odkládali šaty, boty, dřevěný nůž a lžíci s utěrkou před dveře, k čemuž nám byla pouta odemknuta. Leželo se jen ve spodním prádle a v poutech. Často ani k jídlu nám nebyly uvolněny ruce. Na stranu jsme chodili pravidelně za deset dnů (nebylo z čeho). V cele byly denně prohlídky pout, mříží v oknech a vězňů. Spali jsme jen pod dekou. O štěnice nebyla nouze, ale v poutech se jim nelze bránit. 

Hlas, 20. června 1945, strana 3

Další část zde: Z vězení do vězení (1)