„Po dvou měsících přešlapování na hodnotách kolem 25,5
Kč za euro posílila koruna od Vánoc o dobré procento. Kdyby takhle posilovala dál (což je velmi nepravděpodobné), za celý letošek by posílila o dvanáct procent, na nějakých 22,5 Kč.
Co může být za nynějším posilováním kurzu? Vždy připadají v úvahu dvě základní příčiny: domácí a zahraniční (a jejich kombinace). Hrubým vodítkem je tady srovnání s vývojem dalších dvou měn, které se té české v mnoha ohledech podobají, a to polského zlotého a maďarského forintu. Tyto dvě měny v posledních dvou týdnech také posílily, což naznačuje, že vítr fouká ze zahraničí – že se změnilo něco, co se týká všech tří ekonomik.
Posuny v otázce
obchodních válek i
brexitu jsou příznivými signály pro mezinárodní
obchod, a zlepšují tedy vyhlídky otevřených evropských ekonomik, které jsou na mezinárodním
obchodu hodně závislé. A sem patří mimo jiné právě Česko,
Polsko a
Maďarsko – přímo, ale i nepřímo přes své silné vazby na
Německo, které je na mezinárodní
obchodní výměně samo taktéž silně závislé.
Vše výše uvedené je ale jen půlkou pravdy.
Zlotý a forint totiž sice od Vánoc posílily, avšak výrazně méně než
česká koruna. Z toho lze usuzovat, že
koruně do plachet fouká i nějaký
vítr domácího původu – či že v případě
forintu a
zlotého fouká naopak nějaký tamní domácí protivítr.
Z pohledu zahraničních investorů lze za
polský a
maďarský domácí protivítr pokládat kroky, které
polští a
maďarští lídři podnikají v oblasti soudnictví a médií. Obě oblasti patří do obecnější sféry institucí a mezi ekonomy už dlouho panuje shoda, že právě dobře fungující, transparentní, politicky nezávislé instituce jsou jedním z klíčových předpokladů dlouhodobé ekonomické prosperity. Je ovšem trochu otázkou, zda se v tomto směru u našich visegrádských přátel přihodilo něco zvláštního zrovna v uplynulých čtrnácti dnech, aby to vysvětlilo jiný vývoj kurzů jejich měn.
Stejně tak visí otazník
nad významnými českými domácími událostmi, které by od Vánoc v očích investorů pomohly
koruně. Ale v případě Česka se nabízí ještě jiné vysvětlení, vycházející z faktu, že
české banky musejí každoročně posílat nemalé
příspěvky do takzvaného rezolučního fondu. Výši
příspěvku hrazeného danou
bankou určuje
Česká národní banka (
ČNB) úměrně objemu, který mají vklady určitého typu umístěné v dané bance jejími klienty v poslední den
roku.
Banky proto některé své velké klienty ke konci
roku tlačí pomocí dodatečných poplatků k tomu, aby si na chvíli aspoň část svých
korunových vkladů odnesli pryč. Tito klienti proto slušnou sumu svých
korun prodají na pár dní za
eura jiným hráčům – těm, kteří jsou schopni
koruny ukládat přímo u
ČNB, a tak se vyhnout oněm dodatečným poplatkům u
českých bank. Těmito hráči mohou být zejména některé zahraniční
centrální banky.
Poslední dostupná
data naznačují, že tato operace koncem loňského
roku skutečně proběhla: vklady
korun v
ČNB ze
strany českých bank se těsně před Vánoci snížily o zhruba 100
miliard korun a o zhruba 80 miliard se naopak zvýšily vklady v
ČNB ze
strany zahraničních subjektů. Nynější posilování
koruny může tedy odrážet druhou fázi této transakce, kdy si
bankovní klienti pár dní po Silvestru kupují své
koruny zpátky: nákupem zvyšují poptávku po
koruně, a ta tudíž posiluje. (Zůstává ale hádankou, proč
koruna podobně symetricky neoslabila před Vánoci, kdy probíhala první fáze, v níž klienti
bank své
koruny nabízeli na prodej.)
Pozorný čtenář si všiml, že veškeré výše uvedené úvahy o příčinách vývoje kurzu jsou pouhými hypotézami. Tak to u
devizového trhu vždy bylo, je a bude. Nikde totiž nelze nalézt souborné statistiky o tom, kdo všechno
korunu v dané chvíli kupuje nebo prodává a proč to dělá.
Tím pádem je vždy poměrně nejistá i vyhlídka vývoje kurzu do budoucna. Určitou představu aspoň o základním, dlouhodobějším trendu můžeme získat na základě vyhlídek celé
ekonomiky. Konkrétně teď to vypadá na posilování i v dalších měsících, jeho tempo ale bude oproti posledním týdnům daleko mírnější.“
Michal Skořepa