Nejstarší firma na světě, akcie a vládní obligace s nulovými výnosy

Když jsem kdysi před lety dostal sekeru Fiskars, netušil jsem, jaký je rozdíl mezi prací s ní a sekerami jinými. To nepíšu proto, abych dělal Finům reklamu. Ale líbí se mi jedna věc. Fiskars je prý nejstarší společností ve Finsku. Drží se svého a dokáže zlepšit produkt, u kterého bychom čekali, že za tisíciletí jeho existence na něm již není co vymyslet. Z určitého pohledu jsou takové inovace, kde se snoubí krása s jednoduchostí, pozoruhodnější, než ty, které stojí na moderních počítačových technologiích. Původně jsem tento úvod zamýšlel pro jinou společnost, která také dokázala jednoduchou inovací získat neuvěřitelný úspěch (který jí posunul i mezi nejúspěšnější akcie posledních deseti let). Ale tu si nechám na jindy – zajímá mě (a věřím, že nejen mě), jak si vede Fiskars.

Akcie společnosti po roce 2009 trendově posilovala (překvapivě s dost vysokou volatilitou) a z cca 8,5 eur se dostala až na cca 24 eur na počátku roku 2018. Pak ale přišla korekce, která cenu stlačila až k současným cca 11,5 eurům. To naznačuje, že s touto firmou a akcií určitě není nuda, přestože její zahrádkářské a řemeslné zaměření by spíše mělo směřovat ke klidu a usebranosti.

Zdroj: Fiskars

Tržby firmy dosáhly v roce 2015 1,11 miliardy eur, pak se zvedly na 1,2 miliardy a následně začal pokles až na 1,11 miliardy dosažených za posledních 12 měsíců. Relativně stabilní je podle čísel z Morningstar i tok hotovosti firmy. Za posledních 12 měsíců dosáhlo provozní cash flow 100 milionů eur, po investicích zbylo firmě 60 milionů eur, v předchozích dvou letech to bylo 70 a 50 milionů eur. Jak se to rýmuje se současnou kapitalizací ve výši 936 milionů eur?

Finské vládní obligace patří mezi ty s mírně zápornými výnosy. Beta se blíží hodnotě 0,7, požadovaná návratnost by se tu tak měla pohybovat kolem 3,8 %. Pokud by se s tímto předpokladem firmě podařilo každý další rok dál vydělávat oněch 60 milionů eur ročně, současná hodnota tohoto toku hotovosti by dosáhla 1,55 miliard eur. Tedy číslo nacházející se vysoko nad kapitalizací, což naznačuje, že trh je ohledně schopnosti generovat hotovost mnohem skeptičtější.

Pokud by firma generovala ročně jen 50 milionů eur, současná hodnota tohoto toku hotovosti by dosáhla 1,3 miliardy eur. Na výši kapitalizace bychom se pak dostali, až kdyby těchto 50 milionů eur ročně klesalo o více než 1 % ročně. Nebo by firma ročně vydělávala stabilních 36 milionů eur. S ohledem na standard posledních dvou tří let je to znatelná tržní skepse, které odpovídá spíše tomu, co firma dosahovala předtím. Sama společnost přitom hovoří o tom, že jejím dlouhodobým cílem je 5% růst tržeb, ale to včetně akvizic.

Pro zajímavost se ještě krátce vraťme k oněm vládním obligacím s červenonulovým výnosem. Co kdyby se jejich výnos zvedl třeba na 1 %? Požadovaná návratnost by se pak u této akcie zvedla na 4,8 %. Kdyby firma vydělávala oněch 36 milionů eur ročně, jejich současná hodnota by již nedosahovala výše současné kapitalizace, ale jen asi 780 milionů eur. Tedy asi o 20 % méně. Pokud by přitom šlo o firmu s vyšším očekávaným růstem, efekt by byl ještě mnohem silnější.

Na úplný závěr: V úvodu jsem hovořil o věkovitosti této firmy. Fiskars existuje prý již od roku 1649. Jméno má podle vesnice, ve které jeden Holanďan znalý kovovýroby položil základy firmy. Ta tedy jasně ukázala, že dokáže přežít hodně, což bezesporu souvisí s tím, co produkuje. Zajímalo mě, jak je na tom ve srovnání s úplně nejstaršími firmami na světě. Pokud budeme věřit datům z WorldAtlas, jde stále o mladici:

Úplně nestarší firmy jsou z Japonska – stavební společnost Kongo Gumi prý existuje více než 1 400 let (v roce 2006 byla předmětem akvizice kvůli svým finančním problémům). Asi o sto let mladší je hotel Nishiyama Onsen Keiunkan. Až páté místo patří nejaponské firmě a jedná se prý o salcburský hotel Stiftskeller St. Peter z roku 803 n.l.