Kashyap: Pokud chceme finanční stabilitu, musíme mít tu správnou mapu

Aktualizováno

Od poslední finanční krize uplynulo už deset let a v mnoha oblastech došlo ke značným změnám. Platí to o regulaci bank či třeba makroprudenční politice. Anil Kashyap a Benjamin King na stránkách VoxEU tvrdí, že jedna věc zůstala, a tou je obrovská složitost a propojenost finančního systému. V určitém smyslu dokonce víc než v době finanční krize a to sebou nese svá rizika.

Ekonomové tvrdí, že by bylo dobré dívat se na celý finanční systém jako na jeden celek a nerozdělovat jej na jednotlivé součásti. Dobrým důvodem je například to, co se během poslední krize dělo s pojišťovnou AIG, která byla úzce propojena s bankovním sektorem i přesto, že sama bankou nebyla. To, čemu bychom měli obzvláště dobře porozumět, je šíření šoků celým systémem. K němu může dojít buď přímo tím, jak jsou jednotlivé instituce a firmy propojeny. Nebo nepřímo přes finanční trhy – například při masových prodejích některých aktiv.

Příkladem takového uceleného pohledu může být srovnání amerického a britského finančního systému. Ve Velké Británii tvoří bankovní úvěry 15 % všech aktiv v systému, v USA to je pouze 9 %. Podíl celkových úvěrů je podobný a pohybuje se kolem 22 %, v USA jich ale drží velký objem instituce jako Fannie Mae a Freddie Mac. Ve Velké Británii je podíl akcií na celkových aktivech asi o 10 procentních bodů níž než v USA, což „není překvapivé s ohledem na relativní velikost akciových trhů v obou zemích“.

Ekonomové následně poukazují na to, že americké pojišťovny jsou mnohem více vystaveny riziku spojenému s možnými šoky na dluhopisových trzích. Americké penzijní fondy zase drží větší podíl aktiv v akciích než jejich britské protějšky. Ty zase drží větší objem investic do investičních fondů. To vše naznačuje, že tlaky ve finančním systému by se v obou zemích projevovaly a šířily rozdílně.

Velká Británie a Spojené státy jsou zeměmi, jejichž finanční systém je stále relativně podobný. Rozdíly přitom vznikají jak kvůli historickému vývoji, tak na základě toho, jak je například institucionálně nastaveno spoření na důchod. Zmapování základních vazeb v systému je ale podle ekonomů relativně jednoduché a napomáhá porozumět tomu, kde je systém zranitelný. A jak bylo zmíněno, rozhodující je vnímat finanční systém jako celek a nesoustředit se pouze na jeho oddělené části s tím, že ignorujeme vazby mezi nimi tak, jak se stalo například v případě AIG.

Zdroj: VoxEU