Česko je na 3. místě světového žebříčku růstu cen nemovitostí

V první desítce „Knigh Frank Global House Price Indexu“ je hned pět evropských zemí. Kromě Česka a Malty je to Lucembursko (9,3 %), Maďarsko (9,2 %) a Slovinsko (8,4 %). Nezdravého růstu cen si všiml i Evropský výbor, který před zranitelností trhu s nemovitostmi varoval Česká republiku, Německo, Francii, Island a Norsko. Podle něj tempo růstu cen v těchto zemích překonalo tempo zvyšování příjmů domácností. Důsledkem tak podle Evropského výboru může být ohrožená stabilita domácností i vývoj ekonomiky celé země.

Proti nezdravému růstu cen lze bojovat jen dostatečnou nabídkou na trhu. A to je dobře vidět na příkladu Polska. Náš severní soused se od roku 2015 v celosvětovém žebříčku růstu cen nemovitostí pohybuje kolem 42. až 50. místa. A rozdíl mezi ním a Českou republikou je zřejmý. Podle dat KPMG bylo jen ve Varšavě mezi lety 2015 a 2018 povoleno ročně v průměru 1 268 bytů na sto tisíc obyvatel. Praha ve stejném období povolila jen 311 bytů, tedy čtyřikrát méně.

Varšava například také investovala do dopravní infrastruktury a rozšířila linky metra. Polsko podpořilo výstavbu i novým stavebním zákonem, který významně urychlil povolovací procesy.

Nová výstavba ale nemá pozitivní vliv jen na příznivé ceny nemovitostí. Významným faktorem je i multiplikační efekt celého odvětví, kdy jedna investovaná miliarda má pozitivní dopad na jiné obory ve výši 2,3 miliardy korun. Nová výstavba bytů zároveň výrazně zvyšuje daňové výnosy státu. I při dnešním nízkém počtu povolovaných bytů stát z nové výstavby získává na daních desítky miliard korun ročně. Například za každý nový byt v Praze inkasuje v průměru na DPH a dalších daních kolem jednoho milionu korun, což při 5 000 prodaných bytech v minulém roce znamenalo pět miliard korun. A to jenom v Praze.