Ranní glosa: Nezaměstnanost v eurozóně na minimu

Výkon evropské ekonomiky není zatím nijak přesvědčivý, německá ekonomika už nejspíše prožívá recesi, přesto se situace na trhu práce ve většině zemí Unie podle srpnových dat zlepšuje a míra nezaměstnanosti se dostala na minima. V eurozóně na téměř dvanáctileté (7,4 %), v osmadvacítce dokonce na historické (6,2 %), přesněji na dvacetileté, neboť dál už srovnatelná časová řada do minulosti nesahá. A stejně jako už posledních patnáct let se nezaměstnanost týká především zemí eurozóny, zatímco ekonomiky mimo ni vlastně celo unijní průměr soustavně snižují. Pokud bychom se na výsledky chtěli podívat ještě z jiného – pozitivnějšího úhlu – tak můžeme říct, že od roku 2013 se jen v eurozóně podařilo zmenšit řady nezaměstnaných o více než třetinu (o cca 7 mil. lidí), a to dokonce i v případě mladých do 25 let.

ČR si i tentokrát udržela pozici země s nejnižší nezaměstnaností, když se nezaměstnanost po krátké přestávce vrátila zpět na dvouprocentní úroveň. Nepochybně si udržela i první příčku co do nabídky volných pracovních míst. Vlastně je trh práce nejvíce vychýlený z pohledu nedostatku zaměstnanců, a to navzdory rekordní zaměstnanosti domácích i zahraničních pracovníků. V rovnováze je jen v Německu a v Nizozemí (viz obrázek), i když v prvním případě se rovnováha stává vzhledem k oživení Kurzarbeit poněkud iluzorní – viz Ifo https://bit.ly/2nV46PK. Na druhém konci je již tradičně Řecko, Španělsko a Itálie, tj. země, kde sice nezaměstnanost poklesla, ale je stále mnohonásobně vyšší než vznikající nová pracovní místa.

Zpomalení, které EU prožívá a ještě nejspíš nějaký čas prožívat bude – mj. i podle toho, jak se vyvrbí brexit a obchodní či měnové války – zatím dávají tušit, že s dalším výraznějším zmírněním problému nezaměstnanosti asi nelze v brzké době počítat. ECB svoji úlohu v tomto směru už v podstatě splnila, nebo možná až přeplnila, a tak by na řadu měly konečně přijít fiskální stimuly, které růst ekonomiky EU a zejména eurozóny podpoří. Už třeba proto, že s růstem přichází nižší nezaměstnanost. Bez něj – s ohledem na vývoj produktivity práce – jen soustavný růst počtu lidí bez práce.