Česká ekonomika si stále drží slušné tempo růstu

Česká ekonomika si i ve druhém čtvrtletí udržela velmi solidní tempo růstu. Podle dnes zveřejněných údajů statistického úřadu si ve druhém kvartále připsala 0,7 % (mezičtvrtletně) a 2,7 % meziročně. Už tři čtvrtě roku je její růst stabilní díky silné domácí poptávce.

Ekonomiku tak táhne nahoru především spotřeba domácností podporovaná rekordní zaměstnaností a růstem mezd, který se podílí na zlepšování finanční situace obyvatel ČR. Růst podpořila vyššími výdaji i vláda, zatímco investice se tentokrát zvýšily jen o 1 %. Je to výrazně méně než v předchozím roce, nicméně to ještě neznamená, že by se ekonomika začala připravovat na horší časy a firmy začaly škrtat své investiční plány. Spíš došlo k finalizaci některých velkých investic a nyní se jejich efekt začne projevovat na růstu skrze vyšší a produktivnější výrobu, respektive export.

Zajímavé je, že navzdory horšímu vývoji v zahraničí ekonomický růst v ČR podpořil čistý export, který rostl ještě rychleji než v úvodu roku. Vzhledem ke zpomalování ve zpracovatelském průmyslu – největším tuzemském odvětví – se těžiště ekonomického růstu přesunulo směrem ke službám. Byla to v první řadě odvětví obchodu, dopravy, ubytování a pohostinství, tj. především tam, kde se realizuje rostoucí kupní síla tuzemských obyvatel. Na růstu ekonomiky se podílelo i stavebnictví, kterému se dařilo díky vysoké úrovni zakázek z veřejného i soukromého sektoru.

Ve světle slábnoucí evropské ekonomiky, a především pak (pravděpodobně) probíhající německé recese, jsou výsledky české ekonomiky velmi dobré. Nedosahují však takové úrovně jako třeba v Polsku a Maďarsku, které dokáží lépe čerpat peníze z EU a podporovat tak svoji konjunkturu. Takže ČR má stále rezervy, jak by mohla růst ekonomiky podporovat a eliminovat negativní dopady útlumu ve staré Evropě. Ale nejde samozřejmě jen o peníze, ale i kvalitu podnikatelského prostředí, kterou ilustruje třeba naprosto ostudné 156. místo na světě, pokud jde o stavební řízení.

Co můžeme čekat dál? Bylo by asi velmi optimistické předpokládat, že ve světle narůstajících zahraničních rizik a nejistot – počínaje tvrdým brexitem, konče obchodními a měnovými válkami – si česká ekonomika dokáže udržet dosavadní tempo a zůstat v podstatě vůči negativnímu vývoji v zahraničí imunní. Předpokládáme proto, že druhá polovina roku bude přece jen slabší a růst se postupně zpomalí až na necelá dvě procenta v závěru roku. Celoroční tempo HDP by však mohlo i tak dosáhnout cca 2,4 %.