Proč Nizozemci tak nenávidí bankovní svět, který pomáhali vytvořit?

Nizozemsko je kolébkou kapitalismu. Vznikl zde vůbec první trh s akciemi na světě a v 17. a 18. století bylo dominantním globálním finančním centrem. Nizozemský bankovní sektoru byl prvním, který zavedl takové novinky jako upisování dluhopisů vydaných zahraničními vládami. V současnosti patří nizozemské banky mezi nejziskovější a nejbezpečnější v EU, říká agentura Bloomberg. Tak proč Nizozemci bankéře tak nenávidí?

Průzkum společnosti NIM z roku 2018 ukázal, že Nizozemci v rámci Evropy nejvíce důvěřují právníkům, lékařům. Bankéři v nich vyvolávali naopak jedny z nejhorších pocitů.

Nizozemsko je ohniskem uměřené umírněnosti: chybí mu zuřivé francouzské odbory, britský senzacechtivý bulvár i šňůra italských vládních kolapsů. Avšak s nejpřísnějšími omezeními mezd, zisků a zvyklostí v Evropě se potýkají nizozemští bankéři.

Když největší nizozemská banka ING Groep oslovila letos na jaře německou Commerzbank kvůli možnému převzetí, navrhla prý přitom přesun ústředí do Frankfurtu.

“Nizozemsko je rovnostářskou zemí s relativně malými příjmovými nerovnostmi,” uvedl podle Bloombergu bývalý ministr financí Jeroen Dijsselbloem. “Kultura finančního sektoru, který nadhodnocuje vlastní úspěchy, do toho opravdu moc nesedí.”

Zatímco se globální finanční instituce připravují, jak po brexitu utečou z Londýna, do Nizozemska jich významné operace přesouvají jenom některé. Do Amsterodamu umístí svoje evropské kanceláře japonská banka Norinchukin a firma Jane Street Group bude odsud obsluhovat svoje klienty v EU. Většina těch nejlepších míst ale odchází z Londýna do Dublinu nebo Frankfurtu.

Podle šéfa nizozemského svazu zaměstnanců VNO-NCW Hanse de Boera mohlo být Nizozemsko atraktivní destinací pro banky opouštějící Londýn, kdyby nemělo tak tvrdá pravila pro mzdy ve finančním sektoru.

Nevraživost vůči bankéřům je relativně nového data. Země byla vzhledem ke své historii pro bankéře dlouho místem k pohodlnému živobytí. Po agresivním poskytování úvěrů na domácí půdě i v zahraničí představovaly aktiva bank v roce 2007 dokonce více než pětinásobek hrubého domácího produktu, což byl jeden z největších takových poměrů v Evropě. Expanze se ale vymstila a během finanční krize musel tři z čtyř největších bank zachraňovat stát.

“Před krizí měli bankéři v Nizozemsku vysokou prestiž, pád byl ale delší než kdekoli jinde,” uvedl profesor financí na univerzitě v Amsterodamu Arnoud Boot, který šéfuje poradnímu výboru v nizozemské centrální bance.

A zatímco kupní síla Nizozemců upadala, nenávist veřejnosti postupně rostla.

Častým cílem politiků, sloupkařů I finančních aktivistů je generální ředitel Ralph Hamers. Jeden z finančních aktivistů chce dokonce Hamerse kvůli jeho údajné roli v problémech bank s praním špinavých peněz vsadit do vězení, což je obvinění, které banka vehementně odmítá.

V roce 2013 byly zveřejněny kontakty na Sjoerda van Keulena, někdejšího nizozemského “CEO roku”, což je titul, který si vysloužil jako boss později zachraňované banky SNS Reaal. Lidé mu měli napsat nebo zavolat, aby vrátil 1 milion eur v bonusech, které dostal před krizí. Žádné “děsivé výhrůžky”, prohlašoval tehdy moderátor talk show, ale marně.

Když list Telegraaf na první stránce otiskl letecký snímek Van Keulenovy haciendy, uprchl boss roku ze země.

Krize přinesla spoustu regulací, třeba kapitálové požadavky, které jsou o čtvrtinu vyšší než evropský průměr. Nizozemské banky kromě toho čelí zvláštní dani na úhradu nákladů za záchranu z peněz daňových poplatníků. Francie a Německo přitom po vytvoření celounijního fondu sloužícího stejnému údělu svoje poplatky v tomto duchu zrušily.

Nová pravidla umožňují firmám v případě nedostatečné výkonnosti osekat bonusy. Bankéři také musejí podepsat přísahu, že zájmy klientů pro ně budou vždy na prvním místě, nebudou zneužívat důvěrné informace a budou se řídit svou “zodpovědností vůči společnosti”.

Největším bitevním polem jsou ale platy. Bonusy v zemi nesmějí překročit 20 % pevné složky mzdy, zatímco jinde v EU se mohou rovnat základní mzdě. Když ING loni oznámila zvýšení mezd, zkritizoval ji za to premiér Mark Rutte. Banky označil za “ svého druhu poloveřejné instituce”, které musejí projevovat větší míru zodpovědnosti než jiné firmy. ING od nápadu na zvýšení mezd krátce poté ustoupila.

Banky v reakci na to vyslaly svoje špičkové manažery, aby ve školách vysvětlovali význam financí. Také přestaly nabírat agresivní jedince na vymáhání nedobytných pohledávek. Redukovaly divize investičního bankovnictví a I svou zahraniční expanzi. A v portfoliích zahraničních úvěrů se zaměřily na méně riskantní aktivity jako zemědělství nebo nákladní doprava, což jsou obory, ve kterých se specializují dlouho do minulosti.

Pro Nizozemce je dobrý bankéř “nudný a solidní”, říká Joost Sneller, člen parlamentu za koaliční sociálně-liberální stranu D66. “Nikdo, kdo je riskantní a posouvá hranice.”

Zdroj: Bloomberg