Habemus rodičák. A kde jsme na něj vzali?

Habemus papam je latinské oznámení, že konkláve zvolilo nového papeže. Je to okamžik z nejočekávanějších a často mu předcházejí divoké spekulace. Až jednou budu vzpomínat na jaro 2019 v české politice, bude to v první řadě rodičovský příspěvek a věčné debaty o jeho podobě, dopisy rodičů a očekávání výsledku. Ten od pondělí máme! Měsíce diskusí o jeho parametrech ale z hodiny na hodinu vystřídaly spekulace, kde jsme těch potřebných 8 miliard vzali.

Otázka je to legitimní. Většina z nás totiž dobře rozumí tomu, že žádný rozpočet, ani ten státní, není třesoucí se oslíček z pohádky Obušku, z pytle ven. A ministři nemohou slibovat ubrousky, které se prostřou, kdykoliv jim to jejich pán nařídí. Naopak by se měli snažit potřebné peníze aktivně obstarat, a to buď zastavením plýtvání, úsporou na provozu, nebo vhodným opatřením na příjmové straně.

Když z jedné hromady peněz nasypete jednu půlku tam a druhou vedle, třetí hromádku už zkrátka neuděláte. Schválně jsme sečetli požadavky paní ministryně s největším srdcem ve vládě.

No, dělá to bratru už pěkných pár desítek miliard korun ročně. Ty by naši zemi doslova zruinovaly. A po rozumném nápadu, jak to všechno zaplatit, přitom ani stopy.

Ministerstvo financí proto nečekalo se založenýma rukama, ale připravilo řadu opatření, třeba v oblasti optimalizace státního aparátu. Hledáme zbytné agendy, neefektivity, redukujeme alarmující neobsazenost. Díky novele zákona o rozpočtových pravidlech vyřešíme problém s využíváním prostředků na platy za neobsazená místa ve státní správě jednou provždy. Úřady si totiž zvykly na to, dostávat peníze podle počtu přidělených míst bez ohledu na to, zda jsou daná místa obsazená či nikoliv. Záměrně pak udržují určitou část míst volnou a peníze si rozdělí na odměnách.

Nově, pokud bude místo dva měsíce neobsazeno, zůstanou peníze ve státním rozpočtu a budou se moci použít na to, co je skutečně důležité. Nikoliv na zvyšování platové úrovně úředníků. Jen touto novelou ušetříme 2 miliardy Kč ročně.

Nebo záměr zavést digitální daň, který zaujal i přední světové ekonomické deníky. Podle Bloombergu Česko dokonce ukázalo světu, jak správně zdanit internetové giganty. Nejen u nás, ale v každé zemi na světě platí, že bez vybudované infrastruktury, bez právního systému by tam žádná firma dělající byznys přes internet neprodala a nevydělala téměř nic. A to je vůči tradičnímu byznysu, který v příslušné zemi platí daň z příjmu, nefér. Proto digitální daň. Výnos pro státní rozpočet: 5 miliard Kč.

Do finále míří také start další fáze EET, která přináší i možnost off-line režimu pro nejmenší a související podstatné snižování DPH. Díky EET jsme vybrali už přes 20 miliard Kč navíc. Další miliardy přinese zákon, který upravuje daňové optimalizace pojišťoven prostřednictvím takzvaných technických rezerv. A je toho mnohem víc. A kde jsme tedy vzali na rodičák?

Protože peníze nemají mašličky, nedá se říci, že zrovna z tohoto příjmu nebo z této úspory se zaplatí to nebo něco jiného. Kdybychom ale místo aktivního prosazování konkrétních opatření spoléhali například na slibovanou revizi systému sociálních dávek, kterým protékají desítky miliard a nemalá část přitom ani náhodou nekončí u potřebných, asi bychom na rodičák stále čekali. Jako se čeká ve Vatikánu na bílý kouř oznamující nového papeže.