Krugman: Vládne tu Donald J. Keynes

„Těsně po ukončení voleb v roce 2016 jsem učinil špatnou ekonomickou predikci, protože jsem očekával Trumpovu recesi. Rychle mi ale došlo, že můj úsudek byl zastíněn politikou a po třech dnech jsem své projekce upravil,“ píše na stránkách The New York Times Paul Krugman. Podle svých slov následně hovořil o tom, že větší rozpočtové deficity by mohly ekonomiku přechodně posílit. Stále mu ale nedocházelo, jak velké nakonec tyto deficity budou a co bude jejich výsledkem.
 
Trumpova vláda provedla od roku 2016 obrovskou fiskální stimulaci, „po které toužili následovníci Johna Maynarda Keynese v dobách vysoké nezaměstnanosti, ale kterou republikáni zablokovali.“ Nyní se ale žádný stimulací vytvořený boom nekoná. V minulém roce rostla americká ekonomika o 3,2 %, zaměstnanost se zvyšovala dál v souladu s trendem. Nedošlo k žádnému obratu na poli obchodních deficitů, které zůstávají vysoko. A nekoná se ani investiční boom, který vláda v souvislosti se snížením daňové zátěže slibovala. To, co ekonomiku táhne, jsou vládní výdaje financované rozpočtovými deficity, tvrdí Krugman.

Ekonomové často používají cyklicky upravený rozpočtový deficit, který ukazuje výši deficitu ve stavu plné zaměstnanosti. Jde o hrubý odhad toho, jak velká je vládní stimulace. Podle tohoto měřítka nyní federální vláda pumpuje do ekonomiky stejný objem peněz jako před sedmi lety, když se nezaměstnanost pohybovala na více než 8 %. Nejde pouze o odraz snížení daní. Když republikáni získali většinu v Kongresu, donutili federální vládu k fiskálnímu utahování. Když se ale k moci dostal Donald Trump, vysoké vládní výdaje byly náhle v pořádku, a to zejména v oblastech mimo zdravotní péči, sociální systém a další záchranné programy.

To vše podle Krugmana ukazuje na pokrytectví republikánů. Ti za vlády Obamy hlasitě varovali před rostoucími dluhy a hrozící inflací, ale „pak nadšeně otevřeli penězovody ve chvíli, kdy se jejich člověk dostal do Bílého domu“. A média mezitím o některých z nich stále hovoří jako o rozpočtových jestřábech. Podstatné přitom podle Krugmana je, že Spojené státy se mohly vyhnout předchozímu dlouhému období vysoké nezaměstnanosti. Kdyby se tehdy podařilo prosadit fiskální stimulaci v podobném rozsahu, jaký má ta současná, nezaměstnanost by výrazně klesla.

Tehdy ale řada lidí tvrdila, že vysoká nezaměstnanost je strukturální a tudíž ji nelze snížit stimulací. Navíc varovali před vysokými dluhy a následnou krizí. Jak tedy hodnotit současnou stimulaci? Podle Krugmana se ukázalo, že před dvěma lety se americká ekonomika stále nacházela daleko od stavu plné zaměstnanosti a z tohoto pohledu byla stimulace namístě. Riziko dluhové krize navíc zůstává nadále nízké. Pokud se však dluhy zvyšují, mělo by to mít dobrý důvod a tím by podle ekonoma byly zejména investice do infrastruktury, vzdělání, výživy dětí a omezení chudoby. Trumpova vláda jde ale opačným směrem a „deficity jsou podle ní dobré pouze ve chvíli, kdy uleví velkým korporacím, které za ně kupují své vlastní akcie“.

V roce 2019 to tedy podle Krugmana s americkou ekonomikou vypadá následovně: Zaměstnanost se nachází vysoko, nezaměstnanost nízko, a to kvůli tomu, že se republikáni přiklonili k politice vládních deficitů. Tedy k politice, která podle nich měla zničit Spojené státy v době, kdy vládli demokraté. A tyto vyšší vládní výdaje nejdou směrem, který by ekonomiku učinil silnější i v delším období.

Zdroj: The New York Times