Česko jako zmrzlinárna

Index PMI v českém průmyslu klesl v dubnu na 46,6 b. (v březnu 47,3 b., trh čekal naopak mírné zlepšení na 47,6 b.); hodnoty pod 50 znamenají zhoršení oproti předchozímu měsíci. V pozadí bylo zhoršení objemu výroby, nových zakázek i zaměstnanosti.

Je ovšem otázka, do jaké míry jde ve skutečnosti o to, čemu navrhuji říkat „efekt kratší fronty“: pokud si českou ekonomiku představíme jako zmrzlinárnu, pak posledních několik let posloucháme, jak si zmrzlinář (tj. šéfové českých firem) stěžuje, že před jeho stánkem je nezvykle dlouhá fronta zájemců (tj. české firmy jsou zahlceny zakázkami), které jeho podnik nestíhá obsloužit, protože má málo lidí.

Pokud index PMI naznačuje, že se fronta konečně zkracuje (zakázek ubývá), ještě to nemusí znamenat, že zmrzlinář bude muset propouštět, nebo že by mu dokonce hrozil krach. České průmyslové firmy sice skutečně začaly mírně propouštět (počet zaměstnanců v průmyslu dle ČSÚ klesl v únoru meziročně o 0,2 %), ale propuštěné zaměstnance – a kromě nich i další lidi – hned rádi zaměstnávají jiné části české ekonomiky (míra zaměstnanosti v celé ekonomice se meziročně zvýšila o 0,8 %).

Naše prognóza zatím předpokládá, že než fronta zcela zmizí (tj. než se české firmy dostanou do významnějších potíží s odbytem), začnou přicházet noví zmrzlinychtiví klienti (tj. růst eurozónové a zejména německé ekonomiky se zase oživí). Růst ekonomiky by tak oproti letošním cca 2,5 % měl v roce 2020 zase o cca 3 desetinky zrychlit.

Michal Skořepa