Ranní glosa: Lehce pozitivní signály z české ekonomiky

I když jsou indexy nákupních manažerů (PMI) v průmyslu měsíc od měsíce horší a horší a aktuálně dokonce nejnižší za posledních více než šest let, skutečné výsledky tuzemského průmyslu až tak dramaticky nevypadají. V lednu sice průmysl sklouzl do červených čísel, avšak včera zveřejněná únorová data až tak negativně rozhodně nevyznívají. A nejenom díky energetice, jejíž zásluhou finální výsledek vypadal tak, jak vypadal, nicméně ani celkové číslo za zpracovatelský průmysl nevypadalo rovněž nijak zlověstně. Po předchozích -3,3 % se dostavil mírný růst ve výši necelého jednoho procenta. Zasloužily se o něj především dva ze tří silných oborů, a sice výroba elektrických zařízení spolu se strojírenstvím. Naproti tomu nejsilnější část průmyslu – výroba automobilů má za sebou třetí slabší měsíc v řadě, i když tentokrát už nevykázala až takový propad jako v lednu, a navíc se mohla pochlubit i mírným nárůstem nových – především zahraničních – zakázek. Na druhou stranu by asi bylo předčasné říkat, že už je z nejhoršího úplně venku, protože finální výroba osobních automobilů za první dva měsíce roku podle dat AutoSAPu poklesla o téměř 8 %, takže aktuální čísla lze uvítat, nicméně rozhodně ne je přeceňovat. Zvlášť, když vývoj evropské poptávky po nových osobních automobilech zatím žádný obrat k lepšímu ani nenaznačuje.

S výrazně pozitivními výsledky se tentokrát mohlo pochlubit i stavebnictví. Po lednovém útlumu, za nímž musíme vidět hlavně počasí a vysoký srovnávací základ, se toto odvětví vrátilo k růstu. A to jak zásluhou expandující pozemní výstavby, tak budováním infrastruktury. Popelkou však zůstává bytová výstavba, která se nedokázala pořádně rozjet ani v době rekordní poptávky. Poté, co došlo ke zpřísnění podmínek pro poskytování hypoték se situace na trhu navíc změnila, jen byrokracie brzdící novou výstavbu zůstala beze změny. ČR má tak velkou šanci, aby si i letos udržela „krásné“ 156. místo na světě v řebříčku Světové banky, pokud jde o stavební řízení. Jinak výhled pro stavebnictví jako takové zůstává i nadále – na rozdíl od průmyslu – jasně pozitivní. Tedy minimálně do té doby, než se začne uvažovat o možných škrtech veřejných investic ve prospěch expandujících sociálních dávek.