Euro jako ochrana proti našim vlastním selháním?

V těchto dnech slaví eurozóna své dvacáté narozeniny. Ve světle věšteb některých slovutných ekonomů, že euro za pár let zkolabuje, a ve světle proběhlé finanční a pak dluhové krize jde o úctyhodný výkon. Můžeme z toho však vyvodit závěr, že b y členství v eurozóně mělo lákat i Českou republiku?

Projděme si hlavní argumenty pro a proti vstupu Česka do eurozóny. Každého asi nejdřív napadnou argument y mikroekonomické, ty však velkou sílu nemají. Tak například argument směnárenský: s eurem bychom nemuseli měnit bankovky třeba před odjezdem na lyžařský víkend v Rakousku. Ovšem s postupujícím přechodem na bezhotovostní platby kartou význam tohoto argumentu klesá.

Dále se uvádí argument, že s eurem b y se nám lépe srovnávaly ceny zboží v různých zemích. Ani tento argument není nijak silný, protože vzhledem k jazykovým, kulturním, daňovým a právním odlišnostem – třeba co se týče případných reklamací – kupujeme v eurozóně jakékoli dražší zboží nebo službu, které lze koupit i u nás, stále ještě spíš jen výjimečně.

Mnohé české firmy mají příjmy neb o náklady v eurech, takže přechod na euro b y jim usnadnil účetnictví a zbavil by je rizika nečekaných změn kurzu. Přesto však český firemní sektor má podle opakovaně prováděných průzkumů o euro jen vlažný zájem, mimo jiné zřejmě i kvůli velkým nákladům na samotný přechod.

Oproti tomu zřetelně pro euro vyznívá argument „stolový“: vstupem do eurozóny získáme místo u pomyslného „eurostolu“, kde se tvoří a budou tvořit mnohá významná rozhodnutí. Brexit, pokud k němu tedy vůbec dojde, výrazně oslabí skupinu těch členů Evropské unie, kteří u tohoto stolu nesedí. Je pak otázka, jestli chceme zůstávat v této skupině, která bude vystavena potenciálně nevybíravému zacházení dohodnutému u eurostolu.

A můžeme přidat jeden doposud zcela nediskutovaný argument: je možné, že díky užším vztahům v oblasti finanční jsou mezi členy eurozóny silnější také vazby bezpečnostní a vojenské, byť jen neformálně a nevyřčeně ? Není riziko napadení jiným státem nižší v případě člena eurozóny než v případě člena EU bez eura? Starou moudrost, že ti, kdo spolu obchodují, proti sobě neválčí, nebo si dokonce ve válce pomáhají, bychom zde rozšířili na ty, kdo spolu sdílejí měnu a bankovní dohled.

Nakonec jsem si nechal tři typy argumentů, které jsou z mého pohledu nejzajímavější, protože jejich síla závisí hodně na nás samotných. Zaprvé jsou tu argument y makroekonomické. Vstupem do eurozóny přijmeme měnovou politiku tvořenou pro celou eurozónu. Nevýhodou je, že měnová politika ECB nikdy nebude sedět domácí ekonomice tak dobře jako měnová politika ČNB – tedy pokud ji ČNB bude vykonávat kvalitně. Vstup do eurozóny tedy dává makroekonomický smysl jen v případě, že výkon ČNB na poli měnové politiky bude podle našeho očekávání mizerný.

 

Pro úplnost zmiňme, že v posledních letech zřetelně narostl podíl úvěrů, které si české firmy nabraly v eurech. Tato rostoucí „euroizace“ českého hospodářství oslabuje měnovou politiku ČNB a svědčí ve prospěch převzetí eura. Až ECB začne – možná už letos – zvyšovat úrokové sazby, zmíněná euroizace ale může zase zařadit zpátečku.

 

Zadruhé je tu argument dohledový. Vstup do eurozóny bude znamenat, že ČNB předá do rukou ECB také své pravomoci v dohledu nad zdravím všech velkých českých bank. I toto předání má smysl pouze v případě obav, že budoucí dohled ČNB nad českými bankami bude mizerný. Zatřetí je tu argument pojišťovací. Vstup do eurozóny je možný jen v případě, že se Česko zaváže v případě potíží některého státu eurozóny na jeho záchranu půjčit a v extrémním případě obětovat až několik stovek miliard korun v rámci mezivládní „europojišťovny“, oficiálně zvané Evropský stabilizační mechanismus. Z tohoto pohledu je vstup do eurozóny krokem tím racionálnějším, čím silnější máme podezření, že do zásadních finančních potíží se dostaneme a pomoc od jiných členů eurozóny budeme potřebovat spíš my než naopak. Přijetí eura tak hodně stojí na této otázce: jsme schopni i nadále volit neb o jmenovat do klíčových pozic v naší veřejné sféře takové lidi, ab y česká měnová politika, finanční dohled a veřejné finance fungovaly aspoň tak dobře jako v posledních dvou dekádách? Pokud si odpovíme ano, pak s eurem podle mého názoru spěchat nemusíme. Pokud se bojíme, že uplynulé ob dob í bylo spíše výjimkou a že nás ze strany českých vlád a ČNB čekají do budoucna spíše národohospodářské chyb y a selhání, pak bude lepší se uchýlit do ochranné náruče institucí eurozóny. A samozřejmě doufat, že samotná eurozóna přežije déle než dalších dvacet let.

Michal Skořepa, analytik