Jan Linhart: Dlouhodobý byznys plán je pro mě ztráta času

Honza přišel v roce 2003 do Olomouce studovat obor Rekreologie na Fakultu tělesné kultury UP. Tam také poznal svou budoucí ženu Janu. Ještě jako studenti společně převzali fit centrum, které provozovali dalších pět let. Byť oba do Olomouce přicházeli jako sportovci, po studiu hledali práci v byznysu. Jana je dodnes regionální manažerkou v Lidlu. Honza začínal jako projektový manažer v developmentu. Následně se pohyboval v korporacích, především na obchodních pozicích. Z počátku si myslel, že kariéra v korporátu je právě to, co chce. Ale těžkopádný systém nadnárodních společností a touha po vytváření vlastních pravidel, než podřizování se cizím, ho přivedly k hledání svobodnější cesty. Tu dnes realizuje produkcí a prodejem rozvojových a manažerských audioknih.

Prezentujete se jako rodinná firma, ale Vaše žena má svůj job. Jak to tedy funguje?

Každý do našeho vztahu přinášíme jiné hodnoty. Společná firma je jen část skládačky. Mojí ženě se naopak práce v korporátu líbí, má ji ráda a baví ji. K tomu všemu je ve své práci neskutečně dobrá. To já byl ten, který chtěl jít jinou cestou. Logicky tak mám na starosti chod celé firmy, která patří naší rodině.

Od začátku našeho vztahu máme vše na půl. Máme oddělené účty a na začátku podnikání jsme do toho nasypali každý polovinu. Z tohoto pohledu můžeme mou ženu nazývat investorem. Ale je toho mnohem více.

Janča mi s ProgresGuru dala absolutní volnost a plní spíše roli mentora. Dostalo se mi od ní podpory, bez které bych to nezvládl. Dovede se dívat na věci střízlivěji než já a realističtěji je zhodnotit. Někdy totiž potřebuju brzdu a vidět věc nezaujatě. Zásadní rozhodnutí tak vždy společně konzultujeme.

Mít jako mentora vlastní ženu je originální.

Moje žena je můj nejlepší přítel a jako jedna z mála mne i opravdu zná. Nemáme problém mluvit o čemkoliv. Ať už ve vztahu, podnikání nebo při výchově našich dcer. Komunikaci máme jako základ. Měl jsem říct raději partner než mentor. Většinu věcí totiž řešíme společně. Zároveň velmi dobře známe své slabé a silné stránky. Víme, co nám jde a tak to taky necháváme toho druhého dělat. Když si vzpomenu na prvních pět let podnikání, tak mi to zní nabubřele. Přesto, měli jsme dost zkušeností na to, abychom dovedli ty základní principy uplatnit i v jiném byznysu.

Hodně nám pomohla kniha Restart od Jasona Frieda. Rozhodujete se, jestli podnikat nebo raději ne. Zjišťujete, co všechno je k tomu potřeba. Tohle musím řešit a tohle taky? Kdy to budu dělat? Jak to zaplatím? Kde na to vezmu? Informací stále přibývá a vy se v tom pomalu začínáte ztrácet.

Restart má podtitul "příručka podnikatelského minimalismu" a velmi pomůže k uklidnění všem věčně začínajícím podnikatelům. V podstatě podle zásad v této knize podnikáme doteď. Na začátku jsme tak vůbec neměli byznys plán. Proč? Kdy si sepisujeme plány? Většinou mnohem dřív, než vůbec začneme. A to je na velké rozhodnutí ten nejhorší čas. Jakmile začnete podnikat, do hry vstupuje množství faktorů, které nemáme ve svých rukou. Pokud tedy nejste jasnovidcem.

Mnoho podnikatelů ale díky byznys plánům roste.

Nějaký plán mít musíte, ale krátkodobý. Co budu dělat příští týden, ne příští rok. Udělejte to, co je nejdůležitější. Nechci říkat, že by se tím začínající podnikatelé neměli v budoucnu zabývat. Na začátku podnikání ale těžko naplánujete, kolik vyděláte a kolik Vás to bude stát.

Záleží, jestli tvoříte plán nebo popisujete sen.

Já tomu zkrátka říkám odhad. Nemůžete si být, zvláště v dnešní době technologií a digitalizace, ničím jistí. Netušíme, co bude za tři roky. Už proto jsem si vybral audio, dle mého názoru bude mít hodnotu dlouhodobě. V budoucnu ale jistě dovede počítač plně napodobit lidský hlas a všechno může být jinak. A také nemusí. Není nic horšího, než se slepě držet plánu, který nemá nic společného s realitou. Proč tedy vytvářet dlouhodobý plán? Pro mě je to ztráta času.

Pracoval jste v korporaci s tím, že tam můžete budovat zajímavou kariéru. Ale vzdal jste se jí. Proč?

Možná pro mě už nebyla tak zajímavá. Zjistil jsem, že se ženu za něčím, co vlastně vůbec nechci. Trvalo by mi několik let, než bych se dostal na řídící pozici. A stejně by mi pořád někdo říkal, co mám dělat. Vytvořit a řídit vlastní firmu mi dávalo mnohem větší smysl.

Těch faktorů bylo samozřejmě více. Začala mi vadit nalajnovanost jejich systému, který bylo téměř nemožné změnit. Pochopitelně tak některé věci nefungovaly nebo se dělaly úplně zbytečně. Systém byl promyšlený, časem se obměňoval a určitě i nějakým záhadným způsobem sledoval cíle společnosti. Ale byl vymyšlený v jiné zemi a na jiném kontinentu. Když to funguje doma, musí to přece fungovat všude, ne?

Pak nastal nějaký problém, a když jsem ho chtěl vyřešit, musel jsem obcházet různá oddělení, vysvětlovat svůj pohled na věc a jak to vidí zákazník. To všechno potom písemně. V podstatě jsem „nebojoval“ jen se zákazníkem, ale se všemi. Přitom se postupovalo korektně podle předpisů. Tak tady je přece něco špatně! Mám si stěžovat? Nadřízený jen pokrčí rameny s tím, že se to tu tak prostě dělá.

Samozřejmě se všechno reportovalo. To mě ničilo úplně nejvíc, taková ztráta času obchodníka. Jedna asistentka pro celou skupinu obchodníků by všechno vyřešila. Po cestě autem ze schůzky byste jí jen zavolal a měl více času na byznys a jeho přípravu. Naposled jsem měl 5 obchodních schůzek denně, to byla norma. OK, šlo to zvládnout. Ale zas tak mě neplatili, abych celý den jezdil a po večerech vyplňoval reporty o všem, co jsem na schůzce řešil, jaký je progres, co chce klient, co nechce, jestli to je možné a podobně.

A kdybych v tomhle dělal kariéru, tak bych ty reporty musel číst.

Sbíral byste reporty a reportoval byste o nich dál.

Přesně tak.

Důsledkem toho je, že s takovou za dlouhou dobu uděláte málo práce. Pokud ovšem nejste na pozici, když už to je Vaše práce. Tomuto jsem svůj čas věnovat rozhodně nechtěl.

V hlavě jsem měl taky, že chci mít jednou rodinu a chci mít na ni čas. Kariéra v korporaci je vhodná pouze pro jednoho z partnerů. Moje žena je v tom lepší. Já jsem si tak místo podle svých představ musel vytvořit. Seberealizace a pocit možné nezávislosti byly hlavním motorem. Zároveň jsme ještě nebyli rodiče, takže jsme věděli, že pokud podnikání nevyjde, dovedeme se zase společně postavit na nohy. K tomu všemu jsme měli stále jistotu jednoho pravidelného platu. Nebylo na co čekat.

V podnikání ale víc riskujete.

Proč? Můžete mít perfektní jistý job, ale přijde krize, jiný nadřízený, spojení firem a ztratíte ho.

Pokud ztratíte místo, ztratíte jen to místo a získal jste zajímavý řádek do CV. Ale pokud nezvládnete podnikání, tak Vás to může i existenčně ohrozit.

To je pravda. Ale díky podnikání pak dostanete pravděpodobně mnohem lepší práci, než jakou byste dostal před tím.

I jako neúspěšný podnikatel?

Je vůbec nějaká definice neúspěšného podnikatele? Jako podnikatel musíte řešit spoustu věcí a za většinu z nich máte osobní zodpovědnost. Přemýšlíte, jak se poprat s novými překážkami. Musíte plánovat, řídit, zadávat, kontrolovat, hlídat finance, apod. Neúspěšný byznys může vzniknout souhrou náhod nebo vinou špatných manažerských rozhodnutí. Ale pořád zde budou činnosti, které pravděpodobně umíte velmi dobře. V podnikání také získáte minimálně zkušenosti, které jako zaměstnanec nasbíráte velmi těžko. Věřím, že budoucí zaměstnavatelé to vidí stejně.

Neúspěšný podnikatel by v podstatě neměl existovat, jen neúspěšný byznys. Ten, kdo vletí hned do velkého byznysu po hlavě a za moc peněz, je blázen. Musíte začít a zjistit, jestli to může fungovat. Co je potřeba udělat, co je potřeba změnit. Na to potřebujete čas. Nikdy nevyčerpáte všechny možnosti, možná ale zjistíte, že to nedovedete nebo nechcete. A najdete si práci.

To mi připomíná byznys plán, o kterém jsme mluvili dříve. Když si napíšete nějaký plán, připadá vám, že máte pod kontrolou něco, co vlastně vůbec pod kontrolou nemáte. Proto bychom měli plánům spíše říkat odhady. Nemusíte si s nimi dělat takové starosti, za ten stres to nestojí.

A s tímto odhadem jste se vzdal dobře placeného místa a šel do rizika?

Nebylo to tak těžké. Práce v korporacích mě naučila, jak funguje byznys. Já chtěl postupovat pozvolna a začít s firmou jako vedlejším projektem. Ale to bych začínal asi 20 let. Aby to mělo nějaký smysl, musel jsem do toho jít naplno.

K e-commerce mne to vždy táhlo. Vždycky jsem chtěl mít vlastní shop. Jako student jsem zkoušel prodávat na aukru. Digitální prodej mě zkrátka uchvátil. Bavilo mě to řešit. Nákupy, aukce, prodeje, faktury, recenze, doprava. Od začátku jsem taky věděl, že chci prodávat vlastní produkt. S manželkou jsme pořád četli. Spíše knihy zaměřené na osobní a profesní rozvoj, především soft skills. Hodně nás to osobně posunovalo, tak jsme se to rozhodli šířit dál. A protože jsme nechtěli fyzický produkt a v e-booku jsme moc cestu neviděli, vybrali jsme audioknihu.

Zvolili jsme spolupráci formou outsourcingu. Nemohli jsme si na začátku dovolit někoho zaměstnat. Na všechno jsme si najímali profesionály a ukázalo se, že to byl dobrý krok. Na jednu stranu jim musíte zadat práci a tu pak kontrolovat, na druhé straně ty lidi nemusím tolik řídit. Svou práci umí, mají svou volnost a mou důvěru.

Jak vypadalo těch prvních pět let podnikání? Bylo to náročné období?

Rozhodně bylo, zároveň to bylo strašně zajímavé. Musel jsem se naučit a řešit spoustu nových věcí, se kterými jsem vůbec nepočítal. Proč to udělat, jak to udělat, kdy to udělat. Zvážit, co je potřeba řešit, co odložit na později, na co se vykašlat. Velmi pomáhá určit si priority a těm se ihned začít věnovat.

Potýkal jste se s byrokracií nebo se strategií?

Strategie byla závislá především na tom, co nám umožňovaly naše finanční prostředky. Takže byla celkem jasně daná. Byrokracie nebyla problém vůbec. Dokážu si představit, proč to někoho zatěžuje, ale podmínky a pravidla pro podnikání v ČR jsou jasně daná. Možná nejsou vždy logická, ale většinou jsou splnitelná. Vyhnout se byrokratické zátěži, bylo jednou z věcí, co rozhodovalo při výběru oboru, ve kterém chci podnikat. Také proto pracujeme s digitálními produkty a nevaříme marmelády.

Co byl tedy Váš zátěžový test?

Postupně se to skládalo. Potřebovali jsme web. Ten musel někdo vytvořit, musel mít nějakou grafiku a texty. Tak jsem společně s vývojářem začal dělat návrhy. Vytvářeli jsme vlastní systém úplně od začátku. Dnes bych to už asi řešil jinak. Vybral bych krabicové řešení a to si ohnul pro své potřeby. Mezitím jsme pracovali na výběru a výrobě audioknih. A řešil jsem, jak je vlastně budu prodávat. Zjistil jsem, že to vůbec neumím. Zákazníci nechodili, prodeje nebyly. Spustili jsme web a tři měsíce vůbec nic. Žadonil jsem alespoň o jednu objednávku. Ani nemusela být zaplacená…

Nikdo si Vás ani nevšiml?

Návštěvnost byla minimální. Trochu naivně jsem si myslel, že spustíme web a lidé budou chodit sami. A hlavně, že zkrátka budou nakupovat, ale nikdo nekupoval. A teď, čím to je? Je to tím webem, cenou, nebo to někde nefunguje? V mojí neznalosti byl problém. No tak jsem začal hledat informace a postupně to vylepšoval, nic jiného mi nezbývalo. Musel jsem se toho hodně naučit. Chodil jsem na konzultace, přednášky, pročítal weby a poslouchal podcasty. Nabyté znalosti a vědomosti jsem potom v praxi testoval na vlastním byznysu.

Dali od Vás profesionálové ruce pryč, když se nedařilo?

Já jsem takhle nikoho nevinil. Pracoval jsem s lidmi, které jsem si v tu chvíli mohl dovolit zaplatit.

Byl to ale výsledek i jejich práce.

Udělali práci podle zadání a to zadání nebylo asi takové, jak si zasloužilo. V podstatě to byla moje vina. Šel jsem do byznysu, o kterém jsem nevěděl tolik, kolik bylo třeba.

Např. pro programátora jsme byli bokovka k jeho stálému zaměstnání v softwarové společnosti. Nepotřeboval jsem jen klasickou webovou prezentaci, ale automatizovat veškeré procesy a návaznosti. Na toto byl skvělý, ale například o SEO nevěděl vůbec nic.

Takže nakonec tvoříte webovou stránku na zelené louce a promýšlíte několik kroků napřed, co na ní musí být a fungovat v návaznosti na vkládání vodoznaků, generování audioknih na serveru apod. Nesmíte ale zapomenout, že potřebujete mít na webu u každé stránky jiný title, meta description, H1, H2,.... V zadání jsem to neměl, protože jsem to nevěděl a spoléhal na programátora. Mohl bych vinit programátora, že přece jako profesionál měl takovou základní věc udělat sám. Odpovědnost ale leží na mně. A takových zkušeností jsem získával během prvních let poměrně dost.

Do dneška je získávám. Naposled jsme dělali mobilní aplikaci. Trval jsem na tom, že i názvy tracků budou s diakritikou. Ale zjistili jsme, že ani při současné úrovní technologií vám žádný přehrávač tu diakritiku správně nezobrazí. Tím jsem ztratil měsíc práce. Přitom se stačilo podívat okolo sebe a zjistit, proč v ostatních aplikacích ta diakritika není.

Byl byste první a měl výhodu.

No, právě tohle jsem si říkal. Ale já jsem to chtěl mít hlavně pěkné. (smích)

Máte představu o tom, jak se Vaše audio knihy budou prodávat?

To nevíte nikdy. Máte odhad, nic víc. Říká se, že pokud vydáte deset knih, je běžné, že dvě z nich táhnou těch osm za sebou. Až tak napjaté to nemáme. Ale vydali jsme třeba titul, který byl v USA obrovský hit, měl skvělé recenze a u nás ho prodáme 20 ks ročně.

Zjišťovali jste, čím to je?

Nikdo vám to neřekne. Koho neoslovíme, ten se neozve.

A máte knihy, které Vás překvapily opačně?

Ano. Pište jako copywriter od Otty Bohuše. Vydal to jako knižní trilogii a nabízel ji jako e-booky zdarma. Jakmile jsme to převedli do audio podoby, zaznamenali jsme velký úspěch. Ale na to moc nedám. Pokaždé se snažíme dát knize to nejlepší. Hledáme titul, který lidi zajímá a pomůže jim v tom, co právě řeší. Snažíme se vydávat audio knihy, které nutí člověka přemýšlet. Nestačí si je poslechnout jen jednou. Ale je těžké k nim lidi dostat. Říct jim: „hele, pojď se vzdělávat.“ Ne všichni mají ambice se sebou něco dělat. Někteří naše knihy poslouchají, jen aby vyzkoušeli změnu.

To Vám vadí?

Vůbec ne. I jedna audiokniha vám může změnit život. Podle mého názoru, pokud chcete funkční byznys, tak musíte lidem vyřešit nějaký problém anebo jim pomoci. Vydáváme audioknihy, díky kterým si pomůžete sám. Tudy směřujeme a snažíme se tak vydávat knihy, jež sází na selský rozum. Jsou to texty, které vám zjednoduší život. Vím, že to zní jako klišé. Ale často jde o maličkosti, které mohou mít velký dopad. Nastavíte si nějaká pravidla, změníte některé návyky apod.

Dneska už prodáváte denně?

Už ano, sice nejde vždy o velké počty. V létě je to slabší. Spolupracujeme také se všemi velkými distributory. Fungujeme jako klasické vydavatelství s vlastním e-shopem. Já mám vlastně dvoje podnikání. E-shop a vydatelství. Baví mě si s tím hrát. To je výhoda majitele, že se nemusím nikoho ptát, zkouším si to, kontroluji si, jak to funguje. Zároveň se držíme toho, že podnikáme tak, abychom mohli v noci klidně spát.

Máte na mysli čisté svědomí?

To je základ, aby mohlo podnikání fungovat normálně. Měl jsem ale spíše na mysli čistou hlavu. Vím co je potřeba udělat, do kdy je to potřeba udělat. Víme, jaké jsou priority. Vždycky jsme drželi slovo, včas platili faktury. Na čem jsme se domluvili, to jsme udělali. Nikomu nedlužíme. Nevymýšlím si a nelžu. Beru tak ohled hlavně na sebe, kdo si to má všechno pamatovat.

Abychom měli čistou hlavu, je potřeba nezapomenout na peníze. Finanční rezerva je pro nás důležitá. Řeší to spoustu vnitřních problémů a peníze pod polštářem vám zkrátka dodají tolik potřebný klid. Svobodněji si volíme, jak budeme pokračovat a věnujeme se věcem, které opravdu chceme dělat. Vydělávání peněz je samozřejmě základním motorem podnikání, ale není to všechno.

Nečeká Vás tedy zase nějaká změna?

Do plnohodnotné firmy máme ještě daleko. Mohli bychom samozřejmě náš byznys udělat mnohem větší, lepší a hezčí. To všechno mnohem rychleji, kdybychom sehnali investory nebo si nabrali půjčky. Tímto způsobem ale růst nechceme. Začal jsem podnikat úplně z jiného důvodu. O svém byznysu chci rozhodovat já, na vlastní zodpovědnost a nezávisle na ostatních.

Třeba v knize Restart Vám radí, abyste byznys udržovali malý. Protože pak máte spoustu možností pružně reagovat a rychle provádět změny. Ve velkých organizacích trvá často i roky, než se pohnou. Jestli chce něco změnit např. Alza, stojí to měsíce práce. Kdežto my to zvládneme během týdne. Nehledě na větší množství volného času, který sice stejně zaplňuje myšlení na firmu, ale nestojí to na „buď a nebo“. Buď se nám to povede, nebo máme problém. V tomhle ohledu jsme svobodní a děláme si to tak, jak chceme.

Tento byznys příběh vytvořila společnosti J.I.P. networking s.r.o., pořadatel konference MI L CON

J.I.P networking s.r.o. je společnost, která vznikla za účelem vzdělávání podnikatelů ze středně velkých firem. Proto také 25. dubna 2019 v Praze na Smíchově pořádá byznys konferenci MILCON, na které promluví jedni z nejúspěšnějších podnikatelů v Česku: Zbyněk Frolík z LINETu, Jaroslava Valová ze SIKO a Stanislav Martinec z KOMA. MILCON nabízí jedinečný formát postavený na autentických rozhovorech s řečníky. Neznají totiž dopředu žádné otázky a nemohou ani ovlivnit, na co se je moderátor zeptá. Moderátor MILCONu Marek Chvátal navštívili jednotlivé společnosti řečníků a hovořil i s členy jejich top managementu a zaměstnanci. Každý řečník má navíc až dvě hodiny času na sdělení svého know how.

Zdroj: Marek Chvátal, pořadatel konference MILCON