Venezuelský hokus pokus aneb kouzelný plán Nicoláse Madura

Nicolás Maduro jej nazývá „opravdu působivým kouzelným zaříkávadlem“. Jeho paquetazo rojo (velký červený balík) obsahuje novou měnu, která svému téměř bezcennému bolívaru škrtla pět nul, prudký nárůst cen paliv a růst minimální mzdy o více než 3000 %.

Zapomeňte na kouzla. Prezidentovo zaříkávadlo, i když s některými vítanými prvky realismu, ve své snaze zachránit Venezuelany z agónie téměř s jistotou neuspěje.

Vývoj venezuelské ekonomiky je ze zemí, které nejsou ve válce, nejhorší. HDP kleslo mezi lety 2013 a 2017 o více než třetinu. Inflace by mohla letos podle MMF přesáhnout milion procent. Země s největšími zásobami ropy nemůže dovážet dostatek jídla a léků. Výpadky proudu a nedostatek vody zamořuje města. Více než dva miliony Venezuelanů utekly, ke znepokojení jejích sousedů.

Kdo je na vině?

Maduro říká, že je to chyba „imperialistických“ mocností jako je Amerika, která vede proti Venezuele „ekonomickou válku“. Katastrofu ve skutečnosti způsobuje potrhlý socialismus zavedený Hugem Chávezem, ve kterém po Chávezově smrti v roce 2013 pokračoval Maduro. Vyvlastňování a řízení cen podkopalo soukromé firmy a snížilo výrobu. Stát rozvrátila korupce. Neschopnost řídit PDVSA, státní ropnou společnost, způsobilo, že cena ropné produkce klesla od roku 2014 o polovinu. Přesně tak, jako režim udusil demokracii manipulováním voleb a vládou bez zmínky o opoziční legislatuře, stejně tak udusil i ekonomiku.

Maduro poznal, že je třeba změny, až pozdě. Poprvé přiznal, že hyperinflaci způsobuje nezřízená tvorba peněz na financování schodku rozpočtu, který letos podle MMF přesáhne 30 % HDP. Snížením palivových dotací a zvyšováním daní teď cílí na „nulový schodek“. Jeho paquetazo devalvuje měnu z oficiálního kurzu 250 000 starých bolívarů za dolar (dostupného jen pár vyvoleným) na tržní kurz 6 milionů.

Svůj plán ale Maduro odsoudil k neúspěchu. Nový „suverénní bolívar“ má být údajně fixovaný k petru, nové zúčtovací jednotce, která je prý odvozená od ropných rezerv. Ale vzhledem k tomu, že nikdo neví, jak bude petro fungovat a nic k němu novou měnu neváže, budí tato fixace málo důvěry. Ve skutečnosti může režim dál tisknout bolívarů, kolik chce. Slib odstranit deficit rozpočtu podkopaly nedávné daňové prázdniny pro ropný průmysl a nárůst minimální mzdy. Tím nabobtná mzdový rozpočet veřejného sektoru, rozdmýchá se ještě větší inflace a firmy zbankrotují. Mluví se o silnějším řízení cen, což by dále odradilo od výroby.

Klobouk bez králíka

Kdyby se vedení ujal někdo jiný, měla by Venezuela ještě šanci. Kompetentní prezident by část Madurovy terapie ponechal, jako devalvaci, a přidal by nové léčebné prostředky. Podnikání by bylo osvobozeno od řízení cen a získalo by právní jistotu. Bolívar by vydávala skutečně nezávislá centrální banka, nebo by ji možná nahradil dolar. Venezuela by získala vnější kredibilitu a finanční podporu vyjednáním dohody s MMF. To by odstartovalo vážná jednání o restrukturalizaci jejího zahraničního dluhu.

Obnášelo by to ale spolupráci opozice a mezinárodní komunity. Je jen těžko představitelné, že by se něco takového stalo během doby, kdy je Maduro prezidentem. Venezuela potřebuje skutečné reformy, ne hokus pokus.

Zdroj: The Economist