Podpora OZE: Tajemství naší nepoučitelnosti

„Milion korun si dokáže představit skoro každý, ale bilion asi nikdo,“ tak reagoval jeden novinář na fakt, že částka vyplýtvaná na státní podporu obnovitelných zdrojů v Česku tu nikoho příliš nedojme.

Má pravdu. Jinak by to mělo být s grafem, který jsem vytvořil pro svou knihu, jejíž příběh se od této politiky odvíjí:

Ti z nás, kteří dospěli nebo dospívali za minulého režimu, si vzpomenou na cenové skoky, které přinesla liberalizace cen po roce 1989, zdražení chleba, másla, piva, benzínu a tak dále. Ceny většiny českých produktů skokově rostly a překonání tohoto období bez sociálních otřesů bylo základní podmínkou úspěchu přechodu od socialismu ke kapitalismu.

Dá se zjednodušeně říct, že veřejnost tehdy pochopila, že ceny byly deformované, jelikož je stanovoval stát, a proto se měly ponechat tržnímu prostředí, aby začal fungovat systém založený na potkávání se nabídky a poptávky.

Ovšem už deset let po revoluci se na katastrofální následky cenového plánování začalo zapomínat. Neuvěřitelná deformace cen tak vznikla na základě politiky obnovitelných zdrojů spuštěné zákonem o jejich podpoře roku 2005.

Snažil jsem se přijít na to, kdy, kde a jak se v hlavách daných politiků a úředníků takový nápad a jeho konkrétní implementace zrodila. Z detektivně-ekonomické práce na analýze se vyvinul román Sluneční cyklus, na němž jsem pracoval přibližně pět let.

Mezitím se následky celé této politiky naplno projevily a škoda se vyčíslila, byť viníci potrestáni nebyli (tím nemyslím některé investory a provozovatele fotovoltaických elektráren a pár úředníků Energetického regulačního úřadu, nikdo z nich totiž nemá se vznikem a zavedením celé této politiky nic společného).

Jestli předpokládáme, že otevřené vyhodnocení a pojmenování této systémové chyby mělo přispět k tomu, že se návrat od trhu k centrálnímu ekonomickému plánování nebude opakovat v dalších případech a za možná ještě katastrofálnějších ztrát, tak jsme naivní.

Pokud příběh hospodářské katastrofy se vztahovým happy-endem pomůže čtenářům pochopit ekonomickou podstatu líbivých politických prohlášení, tak nejen pobaví, ale i poučí! Pak se bionafta nebo elektromobilita po fotovoltaice snad nestanou dalším prokletím českého národního hospodářství. To by už nemuselo přežít, píše v recenzi na Sluneční cyklus ekonom Jiří Schwarz.

Právě další státní zásahy do ekonomiky – a je jedno zda z libovůle českého aparátu, nebo orgánů EU - připomínající nebo i překonávající ve své deformační síle politiku socialistického Československa a východoevropské RVHP dokladují, že máme tendenci opakovat staré chyby. Ale proč je tomu tak? Musí nastat další katastrofa, abychom prošli katarzí a opět se vzpamatovali? Nebo potom už nevstaneme?

Radek Stavěl