JAP: Rostou konečně inflační tlaky?

Ceny pozemků pro komerční účely v Japonsku vzrostly poprvé za 26 let (0,5% y/y), ceny všech pozemků mírně rostou již třetí rok v řadě (0,7% y/y v 2017, 0,4% y/y v 2016). Může se jednat vedle zrychlování růstu
spotřebitelských cen (1,5% y/y) o další známku postupného ožívání hospodářské aktivity a inflačních tlaků v japonské ekonomice, celkový obraz stále narušují některé protichůdné signály (zejména zpomalení tempa růstu objemu úvěrů a stavby nových bytů).

Nedávno řekl H. Kuroda, guvernér Bank of Japan, že banka již začíná přemýšlet o způsobu a načasování ukončení své ultra uvolněné měnové politiky. K tomu by mohlo začít docházet postupně již od příštího roku.

Japonská ekonomika zažívá od kolapsu realitní a akciové bubliny na přelomu let 1991 a 1992 dlouhodobou stagnaci, které se dříve přezdívalo Ztracená dekáda, později Dvě ztracené dekády, a současný vývoj ukáže, zda japonská ekonomika konečně dosáhla “únikové rychlosti” či uvázne ve třetí ztracené dekádě.

Hlavním projevem stagnace japonské ekonomiky byly, a do jisté míry stále jsou mimořádně silné a setrvalé deflační tendence, proti kterým Bank of Japan bojuje pomocí extrémně uvolněné měnové politiky v podstatě také od kolapsu z let 1991/92 (ekonomové Bank of Japan vynalezli pojem kvantitativní uvolňování, a banka je také pionýrkou politiky nulových úrokových sazeb). Během celého období po kolapsu bubliny roku 1991/92 inflace dosáhla cíle centrální banky pouze třikrát, a to na velmi krátkou dobu, z čehož ale dvakrát (1997-1998 a 2014-2015) pouze “díky” zvýšení daní.

Růst inflace v roce 2008 (vrcholem byla inflace 2,3% y/y červenci) byl tažen exponenciálním nárůstem cen komodit na světových trzích těsně před propuknutím “horké fáze” globální finanční krize, a jako takový neměl mnoho co dočinění se stavem japonské ekonomiky jako takové.

Jiří Polanský