Snížení daní nemusí být zase tak špatný nápad

Americký prezident Donald Trump v prosinci podepsal změny v daňových zákonech, ze kterých se ovšem většina makroekonomů moc neradovala. Ti podle známého ekonoma a investora Gavyna Daviese v podstatě tvrdí, že jde o „špatné změny prováděné ve špatný čas“. Podle Daviese je motivací k podobné kritice zčásti politické smýšlení některých ekonomů a za příklad dává Paula Krugmana, který kritizuje zejména dopad daňových změn na přerozdělení bohatství ve společnosti. K daňovým reformám se ale staví vlažně i řada republikánů, kteří vnímají především jejich dopad na vládní deficity a dluh. Davies se ale na stránkách Financial Times ptá, zda má tento všeobecně rozšířený pesimismus skutečně tak pevný základ.
 
Davies se domnívá, že společnosti a bohatší domácnosti, které budou z daňových změn těžit nejvíce, mají poměrně malý mezní sklon ke spotřebě. Výsledný stimulační dopad na poptávku by tak mohl být relativně omezený. A pokud by se přece jen projevil razantněji, šlo by skutečně o „zpětný efekt ve špatnou dobu“, protože ekonomika se pohybuje ve stavu plné zaměstnanosti a fiskální stimulace poptávky by mohla vyvolat reakci ze strany Fedu. Ten by pak mohl zvedat sazby rychleji, než původně zamýšlel. Jenže vším mohou zahýbat možné změny na nabídkové straně ekonomiky.

Domácnosti se podle Daviese mohou rozhodnout, že zvýší počet odpracovaných hodin, protože je to díky daňovým změnám výhodné. Na druhou stranu ale ekonomický střední proud často předpokládá, že citlivost nabídky práce na daňové změny je většinou malá. Podobné je to s citlivostí investic a zásoba kapitálu by tak v důsledku daňových změn většinou výrazně vzrůst neměla. Je ale třeba mít na paměti, že současná reforma vede k výraznému posunu v marginálních sazbách. K něčemu podobnému podle ekonoma došlo jen v roce 1948 a tudíž je šance, že nabídková strana ekonomiky v tomto případě zareaguje s větší citlivostí.

Davies se domnívá, že optimismus pramení i z výsledků nových studií, které se zaměřují právě na vztah mezi nabídkovou stranou ekonomiky a změnami v daňovém systému. Naznačují totiž, že by skutečně mohlo dojít ke zvýšení nabídky na trhu práce. Karel Mertens z Dallas Fedu dokonce odhaduje, že během následujících tří let by HDP mohl kvůli daňovým změnám vzrůst o 2 – 3 procentní body, a to zejména díky pozitivnímu vývoji na nabídkové straně ekonomiky. Pokud by se podobný názor rozšířil v celém Fedu, mohli by jeho zástupci vyčkávat a sledovat, zda skutečně nedochází ke zvýšení kapacit v ekonomice a tudíž nemusí dojít k prudšímu utažení monetární politiky, uzavírá Davies.