Evropa by měla jít proti silnému euru boomem investic

Eurosystem v prosinci publikoval své poslední ekonomické projekce. Ty v základním scénáři počítaly s kurzem eura z doby, kdy byly publikovány, ale alternativní scénář počítal s tím, že euro bude k dolaru do roku 2020 postupně posilovat na úroveň 1,36. V takovém případě by se růst reálného produktu eurozóny oproti základnímu scénáři snížil v roce 2018 o 0,2 procentního bodu, v roce 2019 o 0,6 procentního bodu a v roce 2020 o 0,2 procentního bodu. Inflace by byla o 0,2 – 0,6 procentního bodu nižší. Jak poukazuje Matthew C. Klein na stránkách FTAlphaville, ECB by v takovém případě čelila vážnému problému.

S ohledem na posilování eura není překvapivé, že ECB vnímá scénáře dalšího vývoje stále jako vychýlené směrem k růstu, který je slabší, než se očekává. Pokud se centrální banka obává příliš nízké inflace, může vítat oslabování kurzu, protože to zvedá ceny dovozů. Oslabení kurzu také podporuje poptávku po domácím zboží, tudíž zlepšuje zaměstnanost a stimuluje investice. Posilování měnového kurzu působí opačně, proto se Evropanům nelíbí. Jenže kdyby to chtěli změnit, muselo by se tak stát na úkor zbytku světa, protože oslabování eura by znamenalo posilování jiných měn.

Určit správný či spravedlivý měnový kurz v podstatě nelze, ale určitým vodítkem může být pohled na vývoj běžného účtu. Ten může ukazovat, zda v dané ekonomice panuje nerovnováha, kterou by bylo třeba odstranit pohybem měnového kurzu. V eurozóně lidé utrácejí mnohem méně, než si vydělají, a běžný účet nyní dosahuje přebytku asi 400 miliard eur, před pár lety byl přitom zhruba v rovnováze (viz následující graf). Z velké části jde o výsledek propadu poptávky po dovozech v zemích jako Itálie, ale přebytky rostly soustavně i poté, co se situace na periferii stabilizovala. Vypadá to tedy, že významnou roli hrálo i oslabující euro.



Evropa si tedy v posledních letech užívala jak silné domácí poptávky, tak pozitivního růstového impulsu ze strany čistých exportů. Pokud bude euro dál posilovat směrem k úrovním, které byly zaznamenány před několika lety, tento impuls zeslábne. Pro zbytek světa to bude dobrá zpráva a pro Evropu to nemusí nutně být zpráva špatná. Negativní dopad silnějšího kurzu totiž může eurozóna relativně jednoduše vyvážit nižšími daněmi a vyššími veřejnými investicemi. Podle FTAlphaville to platí jak o Německu, tak o zemích na periferii. Ty totiž kvůli dlouhým rokům fiskálního utahování zanedbávaly své investice do infrastruktury. Silnější kurz by tak pro eurozónu mohl představovat impuls, který ji nasměruje do další fáze oživení.

Zdroj: FTAlphaville