Jediný graf, který nejlépe vysvětlí současné dění na trhu

Kandidátem na úplně nejlepší popis toho, co se nyní na trhu děje a proč, je podle mého trochu netradiční pohled na vývoj valuací – tedy poměrů cen akcií a zisků na akcii. Uvidíme, že před krizí a v pokrizových letech jsme prošli několika specifickými obdobími a nyní možná probíhá přechod do další fáze.

Zaměřme se nejdříve na modré křivky následujícího grafu, které pan Yardeni nazývá modrými anděly, ale já bych spíše použil výraz valuační letová hladina. Každá křivka totiž ukazuje, jak by se pohyboval trh, kdyby jeho valuace byla konstantní. Tj., jak by se hýbal index S&P 500, kdyby byl tažen pouze změnami ziskovosti.

Když nyní pohlédneme na skutečný vývoj indexu S&P 500, zjistíme, že poměrně často má tendenci držet se určité letové hladiny, a to nám může něco napovědět i o dalším vývoji. Po krizi roku 2008 se trh pokoušel udržet se na hladině 14, což ale záhy vzdal, protože zjistil, že žádný návrat k „business as usual“ se konat nebude. Stropem se mu pak na poměrně dlouhou dobu stalo PE ve výši 13. Prorazit se mu jí podařilo až na počátku roku 2013, a to zostra. Zastavil se totiž až na letové hladině 17, a to na počátku roku 2015. Pak se načas vrátil k oné 13, protože zejména první polovina roku 2016 přinesla vlnu obav z návratu do recese.

V druhé polovině roku 2016 se trh díky prudce se zlepšujícímu globálnímu výhledu (taženému zejména ropou a čínskou stimulací) opět vydal nahoru. Na počátku roku 2017 se valuaci stala novým stropem osmnáctka, krátce se pak dostal i nad ní, ale poslední dny jej opět srazily k PE kolem 17.



V grafu již není vidět to, že během předkrizových let mělo PE tendenci ochomýtat se kolem hodnoty 15. Pokud by tedy měl nastat návrat na tento standard, trh by musel ještě korigovat o necelých 10 % (při nezměněných očekávaných ziscích). Pokud by se z nějakého důvodu vrátila situace panující do roku 2013, valuace by korigovaly o téměř 25 %. Na to by se ale muselo roztočit kolečko propadů trhu a horšícího se sentimentu dopadajícího na celou globální ekonomiku a posouvajícího ji na hranu útlumu, či recese. To je zatím stále poměrně málo pravděpodobný scénář. Málo pravděpodobný je ale podle mne i návrat na onu osmnáctkovou letovou hladinu, protože ta implikuje hodně ideální kombinaci silné globální ekonomiky a hodně uvolněné monetární politiky.

Na konci minulého roku jsem tu psal, že letošní rok bude obdobím, kdy se začne skutečně testovat, kolik volných kapacit ve světové ekonomice je. K tomu dochází a měnící se odhady volných zdrojů a následně odhady růstu mezd, inflace a sazeb vyvolávají turbulence na dluhopisových a akciových trzích. Výjimečně přívětivý rok 2017 s valuacemi mezi 17 – 18 se tedy téměř jistě opakovat nebude.

Je možné, že oněch volných kapacit je díky doposud skrytým změnám na nabídkové straně ekonomiky více, než se domníváme, a pozitivně může zapůsobit i investiční boom. Ale nafukovací nabídková strana není a další měsíce nám to asi budou stále více připomínat. Mnohem více se tak bude spekulovat i o schopnosti centrálních bankéřů hladce přistát na potenciálu a to bude tlačit PE spíše k 15 - 16, než k 18. A nenechme se mýlit – takový vývoj není žádnou tragédií, ale stále slušně (a zdravěji) naceněným trhem.