Současná globální párty není nový normál, připravujme se na horší časy

Na počátku nového roku globální ekonomika nabrala na rychlosti. Podle nových projekcí Mezinárodního měnového fondu by měla ekonomika růst letos i v příštím roce o 3,9 %, což je o 0,2 procentního bodu více, než předpokládaly projekce z října minulého roku. Dobrých zpráv je tedy dost, ale jak poukazuje Maurice Obstfeld z MMF, „současný vývoj je výsledkem souběhu řady faktorů, který pravděpodobně nebude trvat dlouho.“

Zdá se, že globální krize je už definitivně za námi, ale Obstfeld tvrdí, že „pokud rychle neodstraníme strukturální brzdy růstu, další ekonomický útlum přijde rychleji a jeho dopad bude tvrdší.“ Každá vláda by se tak podle něj měla ptát, jak může zvýšit dlouhodobý růst, jak může zvýšit odolnost ekonomiky a jaké nástroje může použít v případě, že se dostaví další útlum. Krátkodobý výhled světového hospodářství je ovšem díky zrychlení tempa růstu v Asii, Evropě, USA a Kanadě pozitivní. Relativně dobře si vede i Rusku s Brazílií.

V několika následujících letech podpoří americkou ekonomiku daňové změny, a to zejména díky motivaci, kterou přinesou v oblasti korporátních investic. Projeví se to i na obchodních partnerech Spojených států. Ale zároveň dojde ke zvýšení obchodních deficitů USA. Inflační tlaky zůstávají stále utlumené, finanční podmínky uvolněné, vlády jsou schopny půjčovat si za nízké sazby, firmy si užívají nízkých rizikových spreadů při vydávání svých obligací. To vše i přesto, že řada ekonomik se blíží stavu plné zaměstnanosti.

Současné oživení má počátek v polovině roku 2016 a do značné míry pramení z monetární akomodace, která pomohla procesu ekonomického uzdravení. Fed sice zvedá sazby, postupuje ovšem opatrně. Na turbulence z první poloviny roku 2016 moudře zareagoval pozdržením dalšího zvýšení sazeb. ECB zase omezuje své nákupy aktiv, nicméně dává najevo, že zvedání sazeb ještě zůstává otázkou vzdálenější budoucnosti. Fiskální politika vyspělých zemí se celkově posunula z utažené ke zhruba neutrální. Čína se posunula k razantnější fiskální stimulaci, což se projevuje pozitivně i u jejích obchodních partnerů.

„Zastáváme názor, že popsané oživení je sice vítáno, ovšem nepředstavuje nový normál. Bude čelit překážkám, jejichž síla bude postupem času růst,“ píše Obstfeld. Mezi hlavní brzdy dlouhodobé expanze řadí uzavírání produkčních mezer vyspělých ekonomik a vyčerpání volných zdrojů. V roce 2018 by podle MMF měly vyspělé země růst o 2,3 %, ale „jejich dlouhodobý potenciál je jen zhruba na dvou třetinách této hodnoty“. „Evidentními výzvami“ jsou demografický vývoj a nižší tempo růstu produktivity, reagovat bychom na ně měli „významnými investicemi do lidí a výzkumu“.

Čína bude zase snižovat svou fiskální stimulaci a zaměří se na udržitelnost úvěrového boomu a posilování svého „příliš napjatého finančního systému“. V ekonomice bude probíhat přechod na novou rovnováhu, která nevyhnutelně implikuje nižší celkový růst. Ve vyspělých a rozvíjejících se ekonomikách je také nutno brát zřetel na růst dluhů, ke kterým přispěla jinak pozitivně působící monetární stimulace a uvolněné finanční podmínky. Slabým bodem se mohou stát i vysoké ceny akcií, které zvyšují riziko prudkého propadu trhu.

„Příští recese může být blíž, než si myslíme, a pro boj s ní máme méně munice než před deseti lety. Příčinou jsou zejména vysoké vládní dluhy. Současný pozitivní vývoj v globální ekonomice je ideální pro reformy, které by měly zahrnovat eliminaci slabých míst globálního finančního systému včetně těch, které ohrožují kybernetické útoky. Je vhodná doba i na spolupráci v oblasti mezinárodní daňové politiky, boje s praním špinavých peněz, podpory rozvoje zemí s nízkými příjmy a v neposlední řadě boje s nevratnými změnami klimatu.“

Současné růstové projekce MMF pro roky 2018 a 2019 shrnuje tabulka.



Zdroj: MMF