Vše, co potřebujete vědět o budoucím šéfovi Fedu

Známý investor a ekonom Gavyn Davies ve svém posledním příspěvku na Financial Times říká, že během jeho investičního výletu do Washingtonu se hovořilo o dvou hlavních tématech. Prvním z nich byla politika americké vlády a její personální změny, druhým byly změny ve vedení americké centrální banky. Donald Trump oznámil, že nového šéfa Fedu jmenuje během dvou nebo tří týdnů, ale žádná konkrétní jména nezmínil. Kdo by mohl stát v čele Fedu a co by to znamenalo pro monetární politiku a vývoj na trzích?

Následující tabulka ukazuje šest jmen, která jsou v této souvislosti nejčastějším předmětem sázek v sázkových kancelářích. Na předních místech figurují Kevin Warsh a Jerome Powell, protože pravděpodobnost jejich zvolení se nyní podle sázkařů pohybuje kolem 30 %. Janet Yellenová a Gary Cohn se naopak těší jen asi 10% pravděpodobnosti na zvolení. Mohou se sice objevit další kandidáti, ale naštěstí se zdá, že zastánci zlatého standardu a podobných změn šanci na stanutí v čele Fedu nemají.

V tabulce je v řádcích postupně uvedeno, zda bylo jméno kandidáta zmíněno Donaldem Trumpem, jde-li o vystudovaného ekonoma, zda má zkušenosti z Fedu a zda tíhne k republikánům. Poslední řádek udává místo působení, popřípadě další významné aktivity.



Až do srpna se předpokládalo, že post získá Gary Cohn. Jenže ten se mohl Trumpovi znelíbit kvůli svým nesouhlasným poznámkám ohledně prezidentova projevu týkajícího se událostí v Charlottesville. Cohn má každopádně inteligenci, etické postoje a znalosti, které šéf Fedu potřebuje. Kvůli své práci v Goldman Sachs by mohl narazit v Senátu, ale divil bych se, kdyby to byla nepřekonatelná překážka. 

Trump před časem uvedl, že ve funkci možná bude i nadále Yellenová. Takový krok by byl u nově příchozího prezidenta běžný. Jenže během volební kampaně Trump opakoval, že by v čele Fedu měl stát někdo z jeho strany. Yellenová se s ním setkala pouze jednou, má ale prý dobré vztahy s ministrem financí. Všichni zbylí kandidáti mají silné vazby na republikány a mohou u nich tedy hrát velkou roli jejich osobní vztahy a politické preference. 

Trump sice během své volební kampaně vysílal matoucí signály, nyní ale prohlašuje, že je zastáncem nízkých sazeb. To není velkým překvapením, otázkou je, jakou politiku by prosazovali zmínění kandidáti. Pokusil jsem se shrnout své dojmy a postřehy do následující tabulky, která by měla naznačovat, kdo je spíše jestřábem a kdo hrdličkou. Omlouvám se, pokud jsem u někoho jeho slova a postoje špatně pochopil. 

V řádcích jdou ze sebou podpora Trumpovy daňové reformy a souhlas s 3% očekávaným růstem americké ekonomiky, podpora významné deregulace bank, nesouhlas s klíčovým významem Taylorova pravidla, podpora klíčových parametrů současné politiky Fedu, podpora postupného snižování rozvahy Fedu, nesouhlas s utahováním monetární politiky kvůli prevenci finanční nestability a obavy z nízké inflace:

 

Za jednoznačného jestřába můžeme považovat Johna Taylora, naopak superhrdličkou se zdá být Neel Kashkari. Ten se může Trumpovi v mnoha ohledech líbit, je ovšem nekompromisně proti deregulaci a na šéfa Fedu může být také příliš mladý. Zbylí kandidáti nemají jasný profil, nejzajímavější z nich je asi Kevin Warsh. Ten byl favoritem Bena Bernankeho, a to kvůli svému výzkumu bankovních krizí. 

Poté se ale Warsh obával růstu rozvahy Fedu, který podle něj měl vyvolat vysokou inflaci. K tomu ovšem nedošlo. Tento ekonom nyní volá po reformách Fedu a kritizuje řadu jeho postupů. Podle jeho názoru je centrální banka slepá k finančnímu cyklu, neměla by podporovat ceny aktiv a její inflační cíl by měl být snížen na 1 – 2 %. Je tedy zřejmě spíše jestřábem a nepřál by vysokým cenám aktiv tak, jako jim přejí současní zástupci Fedu a jejich politika. Na druhou stranu velmi podporuje růstovou politiku Donalda Trumpa. Celkově je ale protikladem kandidátů jako Jerome Powell – ten je totiž z hlediska současné politiky sázkou na udržování kurzu bez významných změn.