Víkendář: Proč jsou některé země bohatší než jiné a Čína ztratila svou ekonomickou dominanci

Svět je nadále hluboce rozdělený na bohaté a chudé země a ekonomové stále bádají nad tím, co je příčinou blahobytu jedněch a chudoby druhých. Při hledání odpovědi je jednoduché sklouznout do diskusí o rasové či kulturní nadřazenosti, nebo k suchým teoriím dlouhodobého rozvoje. Uspokojující ovšem takové odpovědi většinou nejsou a to samé platí o konstatování, že jde prostě o náhodu. Nějakou jednotnou teorii sice nalezneme těžko, ale přece jen existuje několik zajímavých vztahů, které stojí za pozornost, říká k problému Simon Taylor z University of Cambridge, který dříve pracoval jako analytik v JPMorgan a Citigroup.

Na prvním místě můžeme zmínit geografické podmínky včetně klimatu, fauny a flóry. Na jednu stranu bychom jen těžko tvrdili, že tyto podmínky nehrají žádnou roli, ale na stranu druhou lze jen těžko říci, že nějaké z nich jsou pro ekonomický rozvoj ideální. Jared Diamond ve své výborné knize Zbraně, mikrobi a ocel tvrdí, že existuje dobrý důvod, proč k civilizačnímu rozvoji došlo zejména v Eurasii. Přispěla k tomu její geografická orientace a složení rostlin a zvířat, které byly vhodné pro domestikaci. Rané civilizace potřebovaly ke svému rozkvětu úrodné plochy půdy a klima, které nahrávalo rozvoji zemědělství. To vše bylo k dispozici na dnešním Blízkém východě, v Číně, Indii, ale i v oblasti dnešního Peru či Nové Guiney. 

Diamond se domnívá, že technologie se šířily rychleji v oblastech s podobným klimatem a tudíž docházelo k rozvoji zejména na ose východ – západ a ne na ose sever – jih. Kontinenty a regiony orientované spíše ze severu na jih se vyznačovaly většími rozdíly v klimatu mezi jejich jednotlivými částmi a byly tím znevýhodněny. Euroasie ke své výhodné orientaci ještě přidala jednoduše domestikovatelná zvířata včetně koně, který se stal klíčovým pro získání průmyslové a vojenské moci. Naopak Afrika měla k dispozici pouze zebry, které šlo domestikovat jen těžko. Významným geografickým faktorem byly v dávných dobách i řeky, a to jak z hlediska zemědělství, tak pro dopravu. Smůlu mělo v tomto smyslu například Rusko, jehož velké toky směřují hlavně na sever a pro dopravu tak byly v podstatě nepoužitelné. 

Velká část současného rozdělení bohatství ve světě je ale dána zejména obdobím industrializace a evropského imperialismu. Možná, že vůbec nejdůležitější otázka zní: Proč začala průmyslová revoluce právě v Anglii? Hovoří se o významu institucí, které podporují tvorbu bohatství i ve vrstvách společnosti, které nepatří mezi elity. Elity se totiž většinou snaží bránit růstu nové bohaté třídy a autoritářské režimy jim v tom napomáhají a jsou k tomu využívány. Takové režimy jsou tak vnímány jako významná brzda dalšího rozvoje. Dominantní význam institucí a systému je patrný zejména při porovnání rozvoje Severní a Jižní Koreje či třeba západního a východního Německa.

Speciálním případem je v mnoha ohledech Čína. U ní můžeme například tvrdit, že neměla instituce potřebného typu včetně vlády práva. Nicméně jde o zemi, která je příkladem prudkého ekonomického rozvoje. Pohled od její historie ukazuje, že na počátku osmnáctého století se rozhodla ukončit veškeré kontakty se Západem. Do té doby se nacházela v čele rozvoje technologií a vědy a díky svým obrovským lodím se mohla stát globální námořní velmocí. Čína se ale začala obávat expanze Západu a zejména křesťanství, které v některých oblastech Asie vyvolávalo nepokoje. Císaři se tedy zdálo nejrozumnější uzavřít zemi před Západem. 

Podle některých názorů ale čínský technologický a ekonomický rozvoj následně brzdilo zejména to, že nové technologie tolik nepotřebovala. Evropa byla totiž zmítána válkami, které motivovaly k pokroku v oblasti vědy včetně matematiky. Čína si užívala vnitřní stability a podobnou motivaci tudíž neměla. Z toho je opět zřejmé, že nelze najít jeden faktor, který by měl rozhodující podíl na tvorbě bohatství a ekonomickém rozvoji. Většinou při podobných úvahách dospějeme právě k tomu, že svou roli hrála geografická poloha, instituce, historický vývoj a nejednou i zmiňovaná náhoda. Kdyby například Mao nesledoval svou ničivou politiku kolektivizace, mohl čínský ekonomický zázrak začít o třicet let dříve. 

Z dlouhodobého hlediska je nyní zřejmé, že se Asie vrací na svou pozici ekonomické dominance, kterou držela po většinu předchozích 2 000 let. Velkou příležitost představuje Afrika, která se bude těšit obrovskému růstu populace. Klíčové ovšem bude v jejím případě právě to, jak budou nastaveny a jak budou fungovat instituce. A z geografických faktorů bude možná v následujících desetiletích hrát hlavní roli změna klimatu. 

Zdroj: SimonTaylorsBlog.com