Největší sázky na pokles v historii a nejšílenější stratég na Wall Street

Nikdo nevíme, co bude za minutu, za hodinu, zítra nebo za rok. Na trzích si proto hrajeme s pravděpodobností (spíše možností, neplést s ničím z matematiky), intuicí, spoustou přesných, ale zpravidla náhodně vzniklých čísel a názory větších či menších odborníků. Za poslední týden, kdy se toho na americkém akciovém trhu, přiznejme si, zrovna mnoho neodehrálo, mě zaujaly dvě věci – sázky takzvaných smart money na pokles cen akcií jsou na rekordní úrovni, nový akciový stratég Morgan Stanley ale zároveň vypustil do světa mimořádně vtipnou býčí analýzu.  

Argumenty pro pokračování býčího trendu se hledají stále složitěji. Korekci by to chtělo jako sůl, ocenění akcií je vysoké, relativní atraktivita ve srovnání s dluhopisy je opravdu jen relativní. Od roku 2009 ceny amerických akcií rostly, dlužno ovšem dodat, že po většinu času při absenci nějakého výrazného nadšení drobných investorů, v Americe hezky označovaných jako Main Street. Jejich chyba, posílení hlavních indexů o více než 200 % nelze popřít, řadě investorů býk zkrátka utekl.

SMART MONEY proti "retailu"

Není tedy divu, že se snaží (možná na poslední chvíli, kdo ví) naskočit do rozjetého vlaku. Býčí trend potřebuje nové kupce a jejich peníze, jinak by ten rohatý dobytek také mohl dostat hlad, onemocnět a zhroutit se. Dříve či později k tomu dojde, jak ale ukazují aktuální čísla ze zprávy nazvané Commitment of Traders, kterou vydává Commodity Futures Trading Commission (nenechme se komoditami v názvu odradit), spekulanti na růst cen akcií se nechali přesvědčit a jejich postoj je ohledně akcií nejvíce optimistický v historii.

Tito spekulanti mají pověst těch, kdo pouze sledují trendy (což se někdy vyplatí, kvůli nutnému zpoždění ale mnohdy také ne). Červené linie v grafu ukazují, že časování trhu této skupině zrovna moc nevychází. Trendy totiž často určuje druhá skupina, s oblibou nazývaná smart money, říkejme jí třeba prozíraví investoři, velcí komerční hráči. Ti naopak aktuálně spekulují na pokles cen amerických akcií, a to nejvíce v historii. Jejich snahou je zpravidla na poslední chvíli prodat draze příslušníkům "hloupější" investorské rasy, což nakonec mnohdy končí právě změnou trendu.

Je potřeba dodat, že to není ani zdaleka poprvé za posledních osm let, kdy smart money sázejí na pokles a proti spekulantům z řad drobných investorů. Vzhledem k vysokému ocenění akcií a řadě neznámých na trzích i v ekonomice je ale potřeba toto tržní varování brát vážně.

Mimochodem, je celá řada indikátorů důvěry investorů. Třetí graf ukazuje index S&P 500 a vývoj šesti vybraných indikátorů (CBOE SKEW, poměr put a call opcí na CBOE, index volatility VIX, průzkum mezi aktivními manažery NAAIM, průzkum mezi investičními poradci II a průzkum mezi americkými individuálními investory AAII). V pomyslně "nebezpečném" teritoriu je pouze poměr put a call opcí, podle zkušených investorů je ale na pováženou také dlouhodobě nízká volatilita vyjádřená indexem VIX.

Fanoušci historie se možná rádi podívají ještě na jeden graf. Ten ukazuje index S&P 500 v letech, kdy během prvních šesti týdnů akcie posilovaly a dosáhly na nové historické maximum nebo alespoň tříletý vrchol. 9 z 11 těchto případů bylo ve 12měsíčním horizontu následováno zpevněním akcií (výjimkami byly roky 1987 a 2007) v průměru o 16 %.

Sečteno a podtrženo, americkým akciím by slušel pořádný pullback, možná rovnou právoplatná korekce o 10 % a více. Podle nálady na trhu a historických vzorců by to mělo spíše znamenat nákupní příležitost, jako za poslední roky již mnohokrát. Například často zmiňovanému vysokému ocenění akcií by měl ulevit poměrně výrazný růst zisků firem, ekonomika na tom také není vyloženě špatně. Je na každém investorovi, jak k tomu přistoupí.

Dvě nejlepší investice pro ty, kdo čekají (na) recesi

Takhle se prodává?!

Slíbil jsem ale šílence mezi stratégy, tak to musím splnit. Z Morgan Stanley celkem nedávno odešel akciový stratég Adam Parker, který byl docela sympaťák. Kromě jiného v posledním zhruba roce svého působení opakovaně neváhal přiznat, že opravdu neví, co se na trzích bude dít. Teď se za svou upřímnost nechává platit společností Eminence Capital a na jeho místo nastoupil jistý Michael Wilson. A ten se s tím nemaže.

Kariéru v Morgan Stanley odstartoval akciovým reportem nazvaným "Classic Late Cycle", tedy něco jako "klasický závěr cyklu". Že by varování? Kdepak! Investory ve zprávě v podstatě vyzývá, že by si neměli nechat ujít poslední výrazné býčí vzepětí, které posune index S&P 500 o více než čtvrtinu výše (v optimistickém scénáři) na 3 000 bodů, ve scénáři "základním" pak na 2 700.

Nejpodstatnější (nebo nejvtipnější) je ale Wilsonova argumentace. "Ačkoli je optimismus typickým průvodním znakem závěru růstové části cyklu, historie říká, že největší zisky zpravidla přicházejí až nakonec. Trvalo to osm let, než jsme se do této fáze dostali, ale Wall Street a Main Street konečně začínají tušit světlejší zítřky," píše akciový stratég z Morgan Stanley. Už ale nedodává, že na úplném konci je strmý pád, který investorům nejen vykreslí o něco chmurnější zítřky, ale také jim celkem výrazně pokazí náladu v jejich do ruda zbarvených dnešcích.

Základem pro Wilsonův optimismus má být zlepšující se stav americké ekonomiky, který ale zrovna v posledních týdnech investorům radost nedělal. Víra v reflaci poháněnou politikou Donalda Trumpa z trhu také postupně mizí. Zkrátka se čeká, co bude. A čeká se stále na dohled historických maxim. Stratég se toho ale nebojí. "Jen si vzpomeňme na roky 1999 a 2006-2007. To byly zisky. Investoři by si v současném nízkovýnosovém prostředí neměly něco podobného nechat ujít," píše Wilson. Opravdu nedodává pomyslné "B", tedy to, co se dělo po roce 2000 a v roce 2008.

Možná to dělá dobře. Investoři si přes brokera (a MS patří na Wall Street k těm největším) nejprve akcie nakoupí, aby je pak v panice mohutně vyprodávali. Poplatky jsou poplatky. Wilson nezapomíná na rizika, která mohou ovlivnit jeho výhled, je přece stratég. Nemá ale smysl je podrobně rozebírat, píše něco o Fedu a možná ne tak velkém prostoru pro zvyšování sazeb, úvěrech, možná vlastně ne tak jistém oživení na trhu s ropou (s dopadem na zisky těžařů) a také o ECB, která by prý mohla začít zpřísňovat politiku dříve, než se čeká, protože odeznějí některá politická rizika v eurozóně.

K čemu totiž rozebírat rizika, když někdo bez mrknutí oka popisuje bezmála 30% růstový potenciál cen amerických akcií, když jejich ocenění je již nyní extrémně vysoké. V býčím scénáři se z forwardového P/E okolo 20 stane P/E 25. No co, jak říká Wilson, "sledujte valuace, když to má smysl, ale nebuďte jimi posedlí".

Třeba má pravdu, poslední roky nechaly zapomenout na dlouhou řadu medvědích predikcí, naopak se naplnily ještě před rokem nebo dvěma zcela bizarní optimistické výhledy, pokud jde o úroveň amerických akciových indexů. Klidně tedy zkuste obchodovat Wilsonův býčí scénář, jako kdyby byl rok 1999. Ale mějte se na pozoru, aby vás nepřekvapil vývoj z roku 2000.

5 hlavních témat druhého čtvrtletí, která mohou hýbat i vašimi penězi