Francie, které nepůjde vládnout?!

• Nejaktuálnější průzkumy slibují velmi těsný souboj, stále favorizují Macrona a Le Penovou

• Index nejistoty hospodářské politiky Francie je na historickém maximu a vzbuzuje obavy zahraničních investorů

• Populismus je v současnosti „nejsilnější stranou“ v zemi a hlásá odchod Francie z EU

• Centrismus reprezentovaný Emmanuelem Macronem jako tradiční reakce Francie na krizi

• Klíčové budou červnové volby do Národního shromáždění, po nichž se může stát Francie zemí, které nepůjde vládnout

 

Aktuální komentář Ch. Dembika: Očekáváme velmi těsný souboj, favorité zůstávají Macron a Le Penová

 

Očekávání výsledků prvního kola francouzských prezidentských voleb jsou velmi těsná: Macron (22 %), Le Penová (22 %), Mélenchon (20 %) a Fillon (19 %). Hodně to připomíná prezidentské volby v roce 2002, kdy podobně těsné výsledky měli Le Pen, Chirac a Jospin.

 

Letos však sledujeme dva významné rozdíly:

 

• Rekordní neúčast (kolem 30 % proti historickému průměru 20 %) může zvýšit šance Le Penové. Podobně jako při posledních volbách ve většině rozvinutých zemí se i francouzští voliči rozhodli dát najevo svou nelibost s rostoucí nerovností a chtějí se zbavit statutu quo.

• Volatilita voličů je pár dní před prvním kolem nebývale vysoká. Výsledky jsou znepokojivé zejména pro Macrona, který byl po řadu měsíců favoritem, ale i pro Mélenchona, který získal skvělé výsledky v nedávných průzkumech. Celých 32 % potenciálních voličů Macrona prohlašuje, že si to ještě mohou rozmyslet (u Mélenchona je to dokonce 34 % nejistých voličů). Naproti tomu jen 20 % voličů Fillona a pouhých 15 % voličů Le Penové tvrdí, že by si svůj volební hlas mohli ještě rozmyslet.

 

Možnost, že Mélenchon půjde do druhého kola je tak z mého pohledu trhem jasně nadhodnocená. Jeho nedávný nárůst je spojen hlavně s tím, že je taktickou volbou pro francouzskou levici (vážnější a důvěryhodnější kandidát než Hamon). Zároveň je Mélenchon dalším vystoupením Francouzů proti establishmentu (ale liberálnější než Le Penová pokud jde o sociální otázky a imigraci). Jeho hlavním nedostatkem je výrazná heterogenita jeho stranické základny.

 

Fillon i Le Penová mají silnou a daleko homogennější stranickou základnu než Macron, což představuje klíčovou výhodu. Je dost možné, že Macrona průzkumy přeceňují a Fillona podceňují. Můj základní scénář se však nemění: druhé kolo bude 7. května mezi Macronem a Le Penovou a Macron by v něm měl Le Penovou snadno porazit. Druhý možný scénář je postup Fillona a Le Penové, kde by byl výsledek daleko nejasnější kvůli pravděpodobné vysoké neúčasti levicových voličů.

 

 

 

Dostane se Francie do situace, kdy jí nebude možné vládnout?

 

Poprvé od roku 1981 vyvolávají prezidentské volby ve Francii takové obavy mezi zahraničními investory. Index nejistoty hospodářské politiky Francie je na historickém maximu a spread francouzských dluhopisů vystoupal na 60 bazických bodů (ještě před pár měsíci se pohyboval okolo 20 bazických bodů). Po Brexitu a nečekaném vítězství Donalda Trumpa v roce 2016 se investoři obávají, že šéfka Národní fronty Marine Le Penová by se mohla vzepřít všem výzkumům veřejného mínění a dosáhnout nemožného.

 

Prezidentské volby v roce 2017 jsou ve francouzské moderní historii výjimečné

 

V mnoha ohledech je současná prezidentská kampaň ve Francii výjimečná. Je to poprvé, kdy:

 

• Stávající prezident nekandiduje do druhého období kvůli mimořádně špatným výsledkům veřejných průzkumů a tlaku k odchodu z jeho vlastní strany.

 

• Dvě tradičně vládnoucí strany (Socialistická strana a Republikáni) se podle průzkumů do druhého kola nedostanou automaticky.

 

• Politický střed – ztělesňovaný Emmanuelem Macronem – má šanci získat post prezidenta (přibližně 22 % voličů ho plánuje volit v prvním kole). Naposledy se to stalo v roce 1974, kdy zvítězil Valéry Giscard d’Estaing.

 

• Odhady hlasů v prvním kole pro extrémní pravici a extrémní levici jsou okolo 42 % proti přibližně 31 % hlasů pro Socialistickou stranu a Republikány. Populismus je v současnosti „nejsilnější stranou” ve Francii.

 

• Dva kandidáti (François Asselineau z Lidové republikánské unie s odhadovaným ziskem 1 % hlasů, a favoritka Marine Le Penová) jsou otevřeně pro odchod Francie z Evropské unie.

 

„Lepenizace“ francouzské společnosti

 

V roce 2002 tehdejší kandidát Národní fronty, Jean Marie Le Pen, překvapil postupem do druhého kola prezidentských voleb s 16,86 % hlasů (před kandidátem Socialistické strany). V té době neměl šanci stát se prezidentem, a skutečně také neuspěl ve druhém kole, kde dostal 17,79 % hlasů.

 

O patnáct let později má jeho dcera Marine Le Penová v prvním kole velkou šanci zvítězit (shodných 22 % očekávaných hlasů jako centrista Emmanuel Macron), a mohla by získat až 44 % hlasů ve druhém kole. Ale pokud se podíváme i na ty nejoptimističtější předpovědi u Le Penové ve druhém kole, zjistíme, že šéfka Národní fronty má stále o dva až tři miliony hlasů méně, než je třeba pro celkové vítězství. Postup Marine Le Penové za poslední roky je však působivý, a potvrzuje „lepenizaci” francouzské společnosti.

 

„Lepenizaci“ francouzské společnosti vysvětluje šest hlavních faktorů:

 

• Čistka silně pravicových prvků ve straně zahájená Marine Le Penovou, která vyvrcholila vyloučením Jean Marie Le Pena v roce 2015.

 

• Ideologický obrat od kapitalismu k etatismu a protekcionismu.

 

• Skutečnost, že Socialistická strana už nereprezentuje pracující třídu. Ve známé studii Think Tank strany Terra Nova byl obhájen odklon od pracující třídy a zaměření se na vyšší třídu a státní zaměstnance.

 

• Konec dlouhodobé strategie tradičního pravého křídla politického spektra spočívající ve vyhýbání se jakémukoliv kompromisu nebo volební dohodě s Národní frontou. Od roku 2007 se názory pravice radikalizují (například ustavení „Ministerstva pro národní identitu“ od roku 2007 do roku 2010) s cílem získat voliče extrémní pravice. Tato nová strategie byla z velké části neúspěšná, a naopak přispěla k šíření názorů Národní fronty napříč francouzskou společností.

 

• Nárůst počtu pracovních imigrantů, ilegálních imigrantů, a také migrační krize.

 

• Vnímání rostoucí nerovnosti kvůli globalizaci a deindustralizaci, ačkoliv francouzský Giniho koeficient za poslední roky poklesl na 0,29. Z dlouhodobějšího hlediska také podíl celkových příjmů držený nejbohatším 1 % poklesl ze 40 % na konci třicátých let minulého století na současných 8 %.

 

Centrismus reprezentovaný Emmanuelem Macronem jako tradiční reakce Francie na krizi

 

Pokud se podíváme na delší úsek francouzské historie, tak ale uvidíme, že centrismus byl často reakcí na krizi. Během páté republiky měl centrismus svou slavnou chvilku v polovině sedmdesátých let minulého století, kdy se pokusil poskytnout politickou odpověď na ropný šok v roce 1973 a následný nárůst nezaměstnanosti. Hnutí En Marche! Emmanuela Macrona tuto linii sleduje a hledá odpověď pro voliče, kteří chtějí skoncovat s rozdělením na levici a pravici zděděným po revoluci.

 

Centrismus byl ve Francii na vzestupu v krátkých záchvěvech, ale nikdy se mu nepodařilo stát se klíčovou složkou politické scény. Hlavní problém hnutí spočívá ve skutečnosti, že centrističtí voliči jsou nestálými voliči. Podle studie zveřejněné organizací IFOP na konci února pouze 32 % voličů Emmanuela Macrona tvrdí, že si jsou svými hlasy jistí (ve srovnání s 58 % pro Socialistu Benoit Hamona, 62 % pro extrémně levicového Jean Luca Mélenchona, 70 % pro Republikána Françoise Fillona a 80 % pro Marine Le Penovou).

 

Vzhledem k velké nestálosti voličů Emmanuela Macrona tak nemůžeme vyloučit překvapení v prvním kole ve prospěch Fillona nebo dokonce Hamona, přestože jejich šance zůstávají dost nízké.

 

To nejdůležitější není volba prezidenta…

 

…ale volby do Národního shromáždění, které se mají konat 11. a 18. června. Francie má poloprezidentský politický systém, ve kterém prezident republiky nedrží všechnu moc a musí jednat s parlamentem držícím řadu pravomocí, které fungují jako vyrovnávací mechanismus. Ve skutečnosti se tak zahraniční investoři nesprávně zaměřují na volbu prezidenta, zatímco klíčové budou červnové volby do Národního shromáždění. Mohou mít v zásadě dva možné výsledky:

 

1. Marine Le Penová bude zvolena prezidentkou, avšak bez většiny v parlamentu a tím i bez reálných pravomocí

2. Emmanuel Macron bude zvolen prezidentem, ale bude mít velké potíže v rámci vyjednávání s příliš nesourodou většinou

 

Poprvé od roku 1958 by tak mohli poslanci parlamentu přikročit k „velkému návratu“, který ale vzhledem ke zkušenostem třetí a čtvrté republiky (1871-1958) není pro nikoho pozitivním signálem. V nejhorším scénáři by se mohla Francie stát zemí, které nepůjde vládnout.

 

 

 

 Autor: Christopher Dembik, vedoucí oddělení makroekonomické strategie Saxo Bank v Paříži

 

O autorovi:

 

Christopher Dembik je vedoucím oddělení makroekonomické strategie Saxo Bank v Paříži. Členem týmu Saxo Bank se stal v roce 2014 a vedoucím makroekonomické strategie je od roku 2016. Zaměřuje se na analýzu monetární politiky a globální makroekonomický vývoj ovlivněný fundamentálními ukazateli, náladou trhu a technickou analýzou.

 

V roce 2015 získal cenu Thomson Reuters StarMine pro nejlepší makroekonomické předpovědi ve Francii. Pro Saxo Bank tvoří Dembik měsíční Makroekonomické vyhlídky, které se zaměřují na monetární politiku, a pravidelně vydává své analýzy francouzské a polské ekonomiky. Často je citován v mezinárodních zpravodajských médiích, jako jsou např. Bloomberg, TF1 a Newsweek.

 

Dembik dříve pracoval jako analytik francouzského velvyslanectví v Tel Avivu a během studií na Ekonomickém ústavu Polské akademie věd napsal práci na téma budoucnosti eurozóny.

 

Christopher Dembik vystudoval fakultu mezinárodních studií na Sciences Po Paris. Jeho rodným jazykem je francouzština, ale mluví také dobře anglicky a španělsky a domluví se trochu hebrejsky.