Víkendář: Trump chce návrat „míru skrze sílu“, ale jeho podstatu nepochopil

Henry Kissinger v roce 1994 napsal, že „studium historie neposkytuje žádné instrukce, které bychom mohli automaticky aplikovat dnes“. Podle něj historie učí za pomoci analogií a vrhá světlo na pravděpodobné důsledky našich činů. Každá generace ale musí sama posoudit, co z historie je pro ni relevantní zkušeností. A měli bychom si dát pozor na to, abychom nedocházeli k ukvapeným závěrům.

Ronald Reagan v osmdesátých letech prosazoval koncept „míru skrze sílu“. Zdá se, že pro novou americkou vládu se stává důležitou mantrou. A hrozí nebezpečí, že tento koncept, který je sám o sobě relevantní, bude dezinterpretován a jeho aplikace povede k nečekaným důsledkům. „Mír skrze sílu“ byl pro Reaganovu vládu klíčovým prvkem její politiky. Byla přesvědčena, že pro zajištění světového míru a stability je třeba ekonomicky a vojensky silných Spojených států. Dnešní svět se ale od světa studené války hodně odlišuje. Čelíme jiným hrozbám a měli bychom pečlivě vážit, co dnes znamená síla a jak bychom ji měli poměřovat.

Je těžké si představit, že reaganovský „mír skrze sílu“ skloubíme se snahami o omezení globálního obchodu, se zvyšováním tarifů a s omezováním globální role Spojených států a podpory jejich spojenců v zahraničí. Reagan prosazoval svobodný obchod, aktivistickou zahraniční politiku a silnou podporu spojencům. Do funkce se dostal v době vysokých sazeb a chaosu na ropném trhu. Svět byl rozdělen na Západ, v jehož čele stály Spojené státy, a Východ, jemuž dominoval Sovětský svaz. Americká ekonomika stála na výrobním sektoru a exportech, počítačová revoluce byla na samém počátku.

Sovětský svaz představoval jedinou významnou hrozbu, které musel Reagan čelit. Snahy o posílení systému obrany tak spojoval s návrhy na snížení počtu jaderných zbraní. „Mír skrze sílu“ měl odradit protivníka od jaderného útoku na USA a jejich spojence. Jak řekl sám Reagan, tato politika měla potenciálnímu útočníkovi jasně sdělit, že negativa spojená s útokem zdaleka převýší možná pozitiva. Slabost podle něj naopak přitahovala agresi. Reagan si byl vědom toho, že pro americkou bezpečnost a bezpečnost spojenců je klíčová silná americká ekonomika. Její zdraví bylo neoddělitelně spojeno se sílou americké armády.

Nová americká vláda vzala koncept „míru skrze sílu“ za svůj a bude se snažit oživit americkou ekonomiku prostřednictvím výrobního sektoru, investic do infrastruktury a daňové reformy. Dnešní situace je ovšem rozdílná, protože výrobní sektor a exporty už nejsou tak významné, technologie vytvářejí celé nové sektory a obchodní řetězce jsou rozšířeny po celém světě. Války se posunuly do kybernetické roviny a není už tak jednoduché určit, kdo je útočníkem. A samozřejmě už tu není žádný Sovětský svaz. Spojené státy namísto toho čelí několika regionálním mocnostem. Nejde o vyložené nepřátele, ale každý z nich sleduje své zájmy. Dnes není jasné, zda by jaderná výzbroj odradila od útoků teroristy či jiné skupiny, které nejsou součástí nějakého státního systému.

Reagan se snažil udržet Spojené státy v silné pozici, aby mohly pokračovat ve své globální misi šíření demokracie. Byl přesvědčen, že pokud je někdo superhrdinou, nese to sebou i velkou zodpovědnost. V USA se přitom už dlouhou dobu diskutuje o tom, zda by měly být majákem, který ukazuje jiným směr a návod, či zda by měly být misionářem, který aktivně prosazuje své principy v zahraničí. Reagan izolaci neprosazoval, nesnažil o omezení globální role Spojených států. Naopak, chtěl šířit demokracii a stát v čele Západu.

V současné době je asi nejtěžší určit, co je vlastně měřítkem síly. Během studené války byly porovnávány různé ekonomické, společenské, politické a samozřejmě i vojenské faktory. Po pádu Sovětského svazu zůstala jen jedna velmoc, ale její náskok se nyní zmenšuje. Není to dáno tím, že by ona sama upadala, ale růstem moci regionálních hráčů. Zejména jde o Čínu a Rusko, ale najde se i řada menších.

Podle některých názorů by se Spojené státy už neměly snažit o vůdčí pozici ve světě. Uvádějí, že americké ideály a principy nejsou univerzální a tudíž by neměly být univerzálně prosazovány. Nic z toho ovšem neznamená, že by Spojené státy ztrácely svou moc. Jsou stále na prvním místě jak ekonomicky, tak vojensky. Možná bychom tedy měli hlavně diskutovat o tom, jak by tuto moc a sílu měly využívat a zda vůbec existuje nějaká jejich dlouhodobá vize.

Autor: Rodger Baker

(Zdroj: Geopolitical Weekly, foto: Flickr.com)