ČNB: v nouzi poznáš odboráře aneb intervence jen tak neskončí

Dva roky po první devizové intervenci ČNB je dle právě zveřejněných dat růst cen na nule, a to i navzdory tomu, že ekonomice se vede nejlépe od předkrizových let. V listopadu 2015 se totiž cenová hladina meziročně zvedla překvapivě jen o 0,1 %, díky potravinám, které v rámci PPI i jinde v regionu rostou, se přitom čekalo více. Měnově-politická (MP) inflace, ve které je stanoven cíl ČNB, se dále motá lehce nad nulou, navzdory 15 mld. EUR, které ČNB za dva roky na boj proti koruně spotřebovala. 

Pro ČNB to znamená dvě věci – dále udržovat uměle nadhodnocený kurz a hledat spojence, kteří dodají (poptávkou taženou) inflaci.

MP inflace se totiž poslední dva roky nepodívala nad 0,6 %. Je pravdou, že poptávková inflace (tj. bez paliv, potravin) je nejvýše od krize, i tak je ale výrazně pod cílem. Na opuštění intervenčního režimu navíc ČNB potřebuje víc než inflaci na 2 %, potřebuje vybudovat masivní inflační polštář tak, aby se po exitu skutečně stalo to, co neustále opakuje, tj. že koruna nominálně neposílí. Reálný kurz totiž posiluje – růstový diferenciál mezi ČR a EMU je nejvyšší za dlouhou dobu. Uvolněte kurz dnes, a za chvíli je na dohled 25.

Další oslabení kurzu koruny je neprůchodné, ČNB tak bude pokračovat v nedráždění publika odkladem jejího posílení. Vzhledem k dosavadnímu efektu, k otevřenosti ekonomiky, která implikuje slabší poptávkově-inflační dopady silné spotřeby domácností, a k očekávanému zpomalení růstu v roce 2016 tak přijde exit mnohem pravděpodobněji později, než ČNB nyní čeká: na přelomu 2016-2017. A bude také dále více a otevřeněji – zejména s Rusnokem na svém čele  - pobízet odbory k tomu, aby se nebáli říct si o pořádný růst platů. ČNB totiž už nemá mnoho měnového střeliva a chce, aby střílely odbory. A vláda, na tu však spolehnutí bude. Slova ministra financí „zkusit vyrovnaný rozpočet v roce 2018 až 19“ jsou totiž pouze poslední ozvěny dávných úvah o řízení státu jako firmy.