Vnitro v Národním plánu rozvoje sítí snáší argumenty proti sobě samému

Vzhledem k tomu, že ministerstvo vnitra ví, jakou síť budeme potřebovat za 15 let, případně jakým způsobem budou v té době data vůbec přenášena, má úřad nejspíš k dispozici zdatné věštce. 

Ministerstvo vnitra představilo Národní plán rozvoje sítí nové generace – Strategii skokové změny 2030. Jde o materiál, v němž je vysvětleno, že Česko nutně potřebuje vysokorychlostní internet v každé domácnosti. Najdeme v něm zdůvodnění, proč takový internet potřebujeme, zjistíme, kolik by nás to všechno mělo stát, jak dlouho se sítě nové generace budou u nás budovat. Ministerstvo vnitra se přitom nijak netají tím, že chce, aby budování NGA sítí dostala na starosti Česká pošta.

Ministerstvo vnitra nutnost vybudování vysokorychlostních sítí zdůvodňuje tak, že v současné době mnoho ekonomických subjektů trpí tím, že nemá dostatečně rychlé připojení k internetu a jsou tak znevýhodněni malí hráči před velkými hráči, kteří si vysokorychlostní připojení mohou snáze dovolit. Málem by se chtělo dodat, že se ministerstvo chystá narovnat tržní prostředí. Podobnou argumentaci slyšíme také od ministra financí, který to prostředí bude narovnávat pomocí registračních pokladen. Ministerstvo vnitra výstavbu vysokorychlostních sítí zdůvodňuje také tím, že je to nutná podmínka pro rozvoj služeb eGovernmentu. Což, jak vyplývá z rozhovoru s jedním z otců zakladatele eGovernmentu Ivanem Langerem, je holý nesmysl.

Celá akce má být rozdělena do tří fází. Do roku 2018 byl stanoven cíl zajistit pro všechny občany ČR nesymetrický přístup k síti Internet s přenosovou rychlostí ve směru ke koncovému uživateli (download) alespoň 30 Mb/s a pro nejméně polovinu občanů pak přístup s přenosovou rychlostí alespoň 100 Mb/s. Do roku 2020 je cílem zvýšit přenosovou rychlost ve směru ke koncovému uživateli pro všechny občany ČR alespoň na úroveň 100 Mb/s. A konečně do roku 2030 je cílem zajistit symetričnost připojení tak, aby přenosová rychlost byla shodná v obou směrech datového přenosu (download i upload), a disponovat takovou infrastrukturou, která minimálně v parametru přenosové rychlosti bude umožňovat realizaci další skokové změny.

V dokumentu, který má Ekonomický deník k dispozici, se také píše: „Zdánlivě vzdálený časový horizont roku 2030, který strategie vytyčuje jako poslední ze tří výše uvedených základních milníků, vychází primárně z úmyslu maximalizovat účelnost, hospodárnost a efektivitu celého realizačního rámce vyplývajícího ze strategie. Společnou snahou předkladatelů této strategie je stanovit takový strategický rámec a související akční plán, aby jejich realizací došlo nejen k naplnění stanovených cílů strategie, ale rovněž aby nebylo nutné obdobné iniciativy v oblasti rozvoje sítí nové generace opakovat v blízké budoucnosti znovu a vynakládat tak veřejné i soukromé prostředky z dlouhodobého hlediska neefektivně.“

Jinými slovy chce ministerstvo přenosovou síť řádně předimenzovat. V tom případě má zřejmě ministerstvo kvalitní odbor věštění budoucnosti, když již dnes ví, jakou síť budeme potřebovat za 15 let, případně jakým způsobem budou v té době data vůbec přenášena. 

Kolik nás tedy celý projekt skokové změny v oblasti přenosu dat bude stát? Během příštích 15 let se stát chystá utratit 4,2 – 5,7 miliard eur, což je 115 – 156 miliard korun, tedy zhruba 10 miliard korun ročně. V rámci celé Evropské unie by mělo být na tento projekt utraceno v příštích 15 letech až 221,1 miliard eur, tedy v přepočtu necelých 6,1 bilionu korun. Mimochodem je to suma ekvivalentní zhruba 1,5 násobku českého hrubého domácího produktu.

Ministerstvo vnitra v dokumentu také říká, že na výstavbě NGA sítí se bude podílet mnoho subjektů, vlastně všechny, které aktivně ovlivňují oblast digitální ekonomiky a podílí se na jejím rozvoji. Tedy vedle mobilních operátorů by se na veřejné zakázce měly podílet také UPC, ČD Telematika, ČEZ, České radiokomunikace, Česká pošta, ale také SŽDC nebo bankovní sektor.

Národní plán zmiňuje také poskytovatele wi-fi připojení, jichž se vybudování vysokorychlostní internetové sítě dotkne negativně zřejmě nejvíce. A z materiálu rozhodně nevyplývá, že by to Ministerstvo vnitra nějak trápilo: „Výraznou úlohu v České republice v oblasti datových přístupových sítí hrají poskytovatelé přístupu k internetu s využitím bezdrátových technologií Wi-Fi. Jejich podíl na trhu v oblasti poskytování datových služeb statickým koncovým stanicím je poněkud specifický v porovnání s ostatními zeměmi EU, kde tato technologie nachází uplatnění spíše jako doplňková služba k mobilním sítím. Tento stav je zapříčiněn příliš dlouhými vzdálenostmi účastnických vedení.“ Formulace nasvědčuje tomu, že právě wi-fi poskytovatelé stojí v cestě předsevzetí Ministerstva vnitra, podle něhož „Česká republika bude patřit v oblasti elektronizace státní správy mezi nejrozvinutější země EU.“

Otázka je, zda toho lze dosáhnout právě přeložením šesti miliard státnímu podniku, který není schopen efektivně plnit svou základní úlohu – a který je mimochodem zapleten do korupčních kauz, které se mimo jiné nepříjemně týkají i samotného ministra vnitra.

Ondřej Fér, Petr Musil