ČNB: Deformujeme, deformujeme, deformujeme

Ve čtvrtek ztratili občané důvěru v poslední fungující státní instituci v České republice. Po ztrátě důvěry v soudy, úřady, parlament, vládu a prezidenta přišla na řadu i Česká národní banka. A jako u všech ostatních úřadů si ČNB může za ztrátu důvěry sama.

Česká národní banka včera rozhodla, že naše měna opustí s okamžitou platností režim plovoucího kurzu, ke kterému přešla v květnu 1997, a zároveň rozhodla, že bude udržovat kurz koruny vůči euru poblíž hladiny 27 Kč za euro. Po nepřirozeném zdeformování trhu vkladů a úvěrů se ČNB rozhodla, že zdeformuje i náš devizový trh.

Sama ČNB přitom dříve opakovaně označovala režim plovoucího kurzu a existenci samostatné měny jako pro naši ekonomiku nejlepší variantu. I přesto včera rozhodla o faktickém zafixování koruny k euru a tím o jeho dočasném přijetí. ČNB uměle oslabila kurz měny v době, kdy přebytek obchodní bilance roste až téměř k úrovni 10% HDP. Pomohla tím exportérům, kteří pomoc nepotřebovali, a vystrašila tím občany, u kterých chtěla vzbudit důvěru a povzbudit spotřebu. Většina občanů, kteří cílům, teoriím a poučkám bankéřů nerozumí, si ťuká na čelo a diví se, jak se může zdražením podpořit spotřeba.

Odtržení ČNB od reality však začalo již mnohem dříve. ČNB si v rámci péče o cenovou stabilitu stanovila inflační cíl 2% plus mínus 1% a tomu podřídila vše, zdá se že dokonce i zájmy státu a jeho občanů. Když došli bankéři k závěru, že inflaci kolem 2% neudrží nastavením úroků nad 2%, tak začali úroky snižovat pod tuto hladinu. A tady vše začalo. Zdravý selský rozum se tomu příčí, proč by měly být úroky nižší než je cíl inflace, ale to ČNB nevadilo a snižovala úroky dál a dál. Měla přece jasný, srozumitelný a správný cíl.

ČNB nakonec snížila úroky až na 0,05%, což prodlužuje návratnost investic z dlouhých 50 let při 2% úroku na astronomických 2000 let při úroku 0,05%. Je sjednávání takových úroků přirozené, mohlo by k němu dojít v normálním nezdeformovaném světě? Nemohlo, v žádném případě by k tomu nedošlo. Ve škole se všichni učí, že dělit nulou nelze, na vyšších školách se učí, že i dělení čísly blízkými nuly je problematické, ale to ČNB nevadí.

Zdeformované úroky deformují spotřebu. Nízké úroky pomáhají při nákupu nemovitostí, ale již méně při nákupu automobilů a vůbec při nákupu služeb denní spotřeby. Jenže poptávka po nemovitostech je z minulosti dost nasycená a další nemovitosti nemá kdo kupovat, když v jiných oborech nízké úroky nepomáhají. Naopak lidé mají obavu z budoucnosti, když jim jejich banka z ušetřených peněz vyplácí úrok menší než 1%.

Snížení úroků k úrovni 1 - 2% by se dalo pochopit vnějšími vlivy, ostatní centrální banky taky snižují a velký rozdíl úroků by způsobil útoky spekulantů. Další snižování úroků a včerejší rozhodnutí o rozsáhlých manipulacích s kurzem koruny se pochopit nedá. V ČNB selhal zdravý rozum a opustila ji snaha o hledání dalších možných řešení, když doposud nalezená řešení nejsou správná.

Netržní manipulace s kurzem především způsobí další deformaci ekonomiky, když v tomto případě budou občané přispívat na lepší život vývozců a špatně konkurenceschopných domácích výrobců. Jako kdybychom se inspirovali v Číně. Zároveň lidé uvidí, že v ekonomice je na první pohled něco špatně (a zjevné chyby jsou už dvě – nízké úroky z vkladů a nepříznivý kurz měny), takže nemohou mít v budoucí ekonomický vývoj žádnou důvěru.

Nový stav opět prospěje kromě jedné části ekonomiky i spekulantům, kteří manipulují s miliardovými částkami a budou nyní moci kromě levného financování vydělat i na prodělku samotné ČNB. Stačí si vypůjčit miliardu eur, koupit si za ně 27 miliard korun a čekat. Pro ČNB a tedy Českou republiku budou devizové intervence neuvěřitelně drahé a dle mínění autora naprosto neproduktivní.

Co jsme tedy měli dělat? Mohli by se zeptat bankéři. I nic bylo lepší řešení. Zastrašování intervencemi bylo rozumné, jinak by koruna patrně posilovala. Rozumné bylo i vyvolávání dojmu, že to myslíme vážně. Dál už nic. Vystrašení sebe sama tím, že prognóza implikuje záporné tržní úrokové sazby, už dle mého názoru neměli dáma a pánové z bankovní rady připustit. Tržní úroky by pod nulu neklesly a rok nulové inflace či mírné deflace by ekonomice neuškodil.

Problémem naší ekonomiky jsou dle mínění autora v největší míře naprosto neadekvátní ziskové marže, které se v části ekonomiky inkasují, bez nich by díky vývozu rostla. Tyto marže jsou způsobeny hlavně neefektivním či kriminálním nakládáním s veřejnými prostředky a zneužíváním tržního postavení umožňujícího nadstandardní zisky některým firmám. Snížením marží by větší část zdrojů směřovala do mezd a nastartovala by se tím ekonomika i ceny. Problémy neadekvátních marží se zčásti již daří řešit, např. u telekomunikací a některých veřejných zakázek, takže je naděje, že se ekonomika bez chybných zásahů, jako je tento, oživí.

Konkrétně mohli naši centrální bankéři změnit inflační cíl na 1% plus mínus 1% nebo dokonce na 0% plus mínus 1%. Ano, i 0% inflace je cenová stabilita, kterou jim ukládá Ústava. A pokud už chtěli ceny oživovat doléváním peněz, tak měli nalézt metody, jak peníze dostat mezi spotřebitele a ne je opětovně dávat jen do finančního sektoru k dispozici různým finančním spekulantům. Svým posledním rozhodnutím našli jen cestu jak naštvat a vystrašit občany a peníze ČNB jim svěřené do správy převést úzké skupině finančních obchodníků. V literatuře často zmiňované rozhazování peněz z vrtulníku by bylo mnohem lepším řešením.

Jan Hřebíček
autor je jednatel Kurzy.cz, spol. s r.o.