Vymaní se letos akciové indexy ze své závislosti na centrálních bankách?

Uplynulý rok byl pro akciové indexy velmi příznivý. Ne, že by se světová ekonomika již natolik zotavila a firmy byly schopny opět navyšovat své tržby. Co zapůsobilo na akcie jako živá voda, byla podpora ze strany významných světových centrálních bank. Do dějin eura se jistě dostane Draghiho výrok o připravenosti udělat vše, co bude zapotřebí k ochránění společné evropské měny. Jednalo se o obdobný game changer jako představení první tříleté LTRO operace v roce 2011.

Obdobně jako v roce 2011 tak akciové indexy nebyly schopny stát na vlastních nohou a stále využívaly berličky centrálních bank. V minulém týdnu zveřejněný zápis z posledního zasedání Fedu poukázal na to, že stále méně US bankéřů je nakloněno k poskytování této pomoci. Vlastně již většina členů Fedu je pro ukončení QE3 během druhého pololetí roku 2013. Dosud se přitom předpokládalo, že Fed bude pokračovat v těchto opatřeních do té doby, dokud neklesne nezaměstnanost Spojených států přesvědčivě pod 7 % (v současnosti je 7,8 %).  

Předpokládám, že opět budeme svědky na první pohled paradoxního prostředí, kdy stagnující či dokonce rostoucí nezaměstnanost bude investory brána pozitivně. Zatímco zlepšení trhu práce bude posilovat pozici jestřábů uvnitř Fedu a tedy šanci na brzké ukončení expanzivní měnové politiky USA.

Dalším příkladem toho, jak moc jsou akciové indexy závislé na krocích centrálních bank, je vývoj japonského indexu Nikkei 225 od listopadu 2012 do současnosti. Tento index posílil v uvedené období o více než 20 % kvůli tomu, že se v Japonsku dostala k moci do té doby opoziční strana. Mezi její hlavní politické cíle totiž patří boj s deflací.

Vypadá to, že i v letošním roce budou centrální banky nadále poskytovat kapitálovým trhům berličky. Již ve čtvrtek bude zasedat bankovní rada ECB a v následné tiskové konferenci s Draghim se dozvíme nebo nám bude alespoň naznačeno, co má v letošním roku tento hlavní zastánce eura v plánu.

Jiří Šimara, analytik Cyrrus