Neřešení dluhové krize může vést k radikalizaci společnosti – ví se o tom, ale ignoruje se to

Byli jsme překvapeni, jak malý dopad na politiky měly pouliční nepokoje v Řecku, Portugalsku a Španělsku. To se ale konečně mění a Eurozóna zvažuje přímé transfery pro Řecko.

Politici si konečně uvědomili, že sociální napětí může zvítězit nad velmi potřebnými reformami a konsolidací veřejných financí kvůli zmobilizováním voličů. Uvědomme si, že skupiny lidí demonstrujících napříč Evropou už nejsou „pouze“ odboráři a zaměstnanci ze státní správy. Už je to národní problémem mnoha zemí. Celou generaci mladých lidí v problémových zemích můžeme označit za „ztracenou“ kvůli všem těm zklamáním spojených s nízkou mírou produktivity, inovací a tím jejich slabému výhledu pro spokojený život.

Tabulka: Nezaměstnanost u lidí mladších než 25 let

Zdroj:  www.zerohedge.com

Dosáhli jsme bodu nasycenosti. Nic netrvá věčně. Vše má své meze. Jak politika tištění peněz (kvantitativní uvolňování), nedostatek voličské mobility, odkládání nepopulárních kroků, nedostatek zodpovědnosti politiků, tak i společenské přijímání skutečnosti, že strohá a jednoduchá měnová politika změní špatné základy současné ekonomiky.

Co se stane dál? Jedna z následujících dvou možností:

Radikalizace – fašismus a komunismus

Pokud politici budou ignorovat volání po změně, tak se voliči zradikalizují a přesunou se politicky k extrémní pravici či extrémní levici. Zvažujeme hrůznou predikci pro rok 2013, která zahrnuje seriózní návrat ke komunismu ve východní Evropě a také v některých státech jižní Evropy. Voliči v Řecku si již oblíbili neonacistický Zlatý úsvit a v Itálii by mohl být dalším ministerským předsedou Beppe Grillo z populistického Hnutí pěti hvězd.

 V době krize lidé tíhnou k extrémům a nyní prožíváme plnohodnotnou krizi - v bankovnictví, ekonomickou, politickou i sociální. Ve skutečnosti už nemůže být o mnoho hůře, což je pravděpodobně dobrá věc.

Sociální napětí jako impuls pro politiky – může znamenat velké ztráty

Pokud se politici začnou vyjadřovat o potřebě změny, povede to k velkým dopadům na ekonomiku. Nezapomeňme, že pokud vlády chtějí snížit sociální napětí nicneděláním, budou muset akceptovat ztráty na propadnutých garancích a půjčkách poskytnutých Řecku.

To neprojde tak snadno v Německu, kde by 50% odpuštění dluhu a garancí znamenalo ztrátu 17,5 miliard euro – to by zamíchalo s plány Německa dosáhnout plánovaného vyrovnaného rozpočtu v roce 2014.

Navíc, pokud jedna nebo dvě země dostanou úlevu – půjde-li o prodloužení lhůty na provedení reforem a nominální snížení úrokové míry – MMF, ECB a evropská vláda budou muset strpět nemalé ztráty pro ně i pro rozpočty jednotlivých států. Několik států bude mít také zvýšené náklady kvůli nutnosti jít si půjčit na trh za úrok vyšší než dotovaná úroková míra pro Řecko.

Akceptace ztrát by byla hlavním krokem pro Evropu. „Zestátnili“ jsme dluhy a jejich břemeno. Teď potřebujeme demokratizovat ztráty, zachránit, co zbylo z Evropy, a pravděpodobně tak zastavit politický přesun k extrémům.

Řešení nezaměstnanosti a sociálního napětí by mohlo být novou hlavní prioritou politiky, ale vyžádá si velké množství prostředků od daňových poplatníků, především ze zodpovědných severoevropských zemí.

Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank