Morální hazard jako základní kámen evropské stability

Jednou z lepších vlastností evropských představitelů byla v posledních letech schopnost vymoct si na problémových zemích eurozóny úsporná opatření. Pravda, nebyla to ani tak zásluha všech evropských představitelů, jako spíše Angely Merkelové a bývalého šéfa ECB Jean-Claude Tricheta. Faktem ale zůstává, že eurozóna dokázala zatím vždy velmi efektivně zatlačit nejen na Řecko, ale i na Irsko s Portugalskem, které v konečném důsledku musely implementovat přísnější úsporná opatření, než by tamní politici bývali chtěli. Strategie přitom byla jednoduchá. Zahnat země do kouta a postavit je před dvě varianty. Buďto naše podmínky a peníze, nebo bankrot.

S nástupem Maria Draghiho do čela ECB se však situace podle všeho začíná měnit. Nejen že se pod novým vedením bilance ECB nafoukla o další bilion euro, ale zároveň banka letos v září oznámila, že je ochotna začít s neomezenými nákupy dluhopisů problémových zemí eurozóny.

Důsledkem tohoto rozhodnutí byla eliminace téměř jakýchkoli spekulativních tlaků na další růst rizikové prémie u dluhopisů problémových zemí eurozóny. Proč by také španělské a italské dluhopisy někdo prodával, když ví, že stojí proti centrální bance? Například spread mezi španělskými a německými desetiletými výnosy proto klesnul z 640 na 415 bazických bodů a výrazného snížení se dočkaly i výnosy z italských dluhopisů, které jsou nejníže od letošního března.

S tím jak ECB dostává úrokové sazby pod kontrolu, však vyvstává jeden závažný problém. Banka totiž ztrácí páky, kterými může tlačit tyto země k úsporám. Ukázkovým příkladem je Španělsko, které si dnes díky rozhodnutí ECB může opět levně půjčovat a necítí tak potřebu žádat ECB o finanční pomoc.

Samotná pomoc by totiž byla podmíněna ještě přísnějšími úspornými opatřeními, než jsou ta, která zemi dosud naordinovala vláda nového premiéra Mariana Rajoye. Právě Rajoy tak už nějakou dobu brnká na nervy evropským politikům a představitelům ECB, když například nedávno prohlásil, že pomoc zatím není třeba a žádost o ni podá pouze tehdy, uzná-li že je to v zájmu Španělska. Skutečnost, že pomoc není třeba právě kvůli opatřením ECB, již ale zapomněl zmínit. Stejná země, která tak ještě před několika měsíci požadovala od ECB hození záchranného lana, tak dnes vyhlašuje do světa, že vlastně žádné lano nepotřebuje, i když se ho zuby nehty drží.

Situace, do které se ECB svými radikálními kroky vmanévrovala, není nová a je jen dalším z rozmanitých druhů morálního hazardu, které jsou v eurozóně systematicky budovány již několik let. A právě tento morální hazard, tedy prostředí, kdy mají subjekty chráněné před rizikem tendenci riziko podceňovat, je tím jediným a skutečným zdrojem draze vykoupené stability, kterou můžeme v posledních měsících na finančních trzích pozorovat.

Jaroslav Brychta - hlavní analytik X-Trade Brokers

Vystudoval Hospodářskou politiku na Slezské Univerzity v Opavě. V XTB pracuje od roku 2007, momentálně na pozici hlavního analytika. Zabývá se především analýzou devizových kurzů, dále pak dluhopisy, bankovním sektorem a měnovou politikou. Svými odbornými články a rozhovory přispívá do většiny předních médií.