České státní dluhopisy pro občany: Zapráší se i po květnové emisi?

Zaprvé, jedná se o investici nesoucí riziko solventnosti českého státu, které je ve srovnání nejen s nestátními dlužníky (banky, korporace atd.), ale i například s řadou vysoce zadlužených evropských

zemí výrazně nižší.

Nabízený výnos, který je v případě držby do splatnosti předem daný, mírně převyšuje výnosy spořících účtů menších on-line bank a je zhruba na úrovni termínovaných vkladů, jež tyto banky nabízejí. Přitom však při výrazně nižším kreditním riziku, byť je toto nelogicky pro částky do 100 tisíc eur ekvivalentu potlačováno stoprocentní státní garancí (negativním efektem je morální hazard; příkladem budiž problémy kampeliček).

Zadruhé, nabízený výnos by s velkou pravděpodobností měl stačit na pokrytí inflace. V očekávaném scénáři makroekonomického vývoje a s ohledem na dlouhodobý inflační cíl České národní banky (2 %) by měl znamenat i určité reálné zhodnocení. Základní cíl konzervativní investice, tedy ochranu před inflací, retailové státní dluhopisy velmi pravděpodobně naplňují.

Zatřetí, výnos do splatnosti, za který ministerstvo financí retailové dluhopisy investorům nabízí, nadále převyšuje úroveň výnosů, jež jsou pro české státní dluhopisy se splatností 5 let dosažitelné na mezibankovním trhu či v aukcích ministerstva, pořádaných pravidelně pro institucionální investory. Aktuálně tento rozdíl činí zhruba půl procentního bodu ve prospěch spořících dluhopisů.

Je však potřeba zmínit i jejich nevýhodu oproti dluhopisům obchodovaným na mezibankovním trhu, a to nižší likviditu. Tyto dluhopisy lze totiž prodat pouze v předem definovaných dnech čtyřikrát do roka.

České státní dluhopisy šly na dračku