Michal Vodrážka: České čarování s DPH: Proč se nepoučíme z chyb jiných?

O dani z přidané hodnoty je dnes slyšet každý den, „definitivní“ dohody vládní koalice o její budoucí podobě se mění rychleji, než ekonomové stačí počítat, co by která varianta pro spotřebitele i národní hospodářství znamenala. Opomineme-li názorový obrat vlády, jejíž představitelé před volbami slibovali, že se daně zvyšovat nebudou, je tu ještě otázka, jak dobře či špatně je zvýšení daní připraveno. Každá daň znamená zatížení ekonomiky, nicméně některé varianty jsou k potenciálu ekonomického růstu i daňovým poplatníkům šetrnější více, jiné méně.
Místo vypouštění pokusných balonků a zjišťování, co ještě veřejnost a Hospodářská komora snesou, by se dalo postupovat i jinak. Chybami se člověk nejlépe učí, proč se tedy nepoučit z chyb jiných a pár vlastních si tak snad ušetřit? Není přitom třeba žádného nového NERVu ani zadávání analýz, jeden kvalitní think tank se specializací na daňovou politiku si totiž už platíme. Letos do rozpočtu OECD přispějeme asi 50 miliony Kč a ignorování jeho doporučení by nás mohlo přijít už v brzké budoucnosti o dost dráž. Podívejme se tedy na jednotlivé návrhy změn DPH optikou Centra pro daňovou politiku a správu OECD.

Výkop

První dohoda spočívala v přesunu všech výrobků a služeb do základní sazby, která by zůstala na 20 procentech. Věci veřejné trvaly na tom, že musí být zachována nižší sazba pro „základní potraviny“, na jejich seznamu po licitacích zůstalo mléko, brambory, chléb, ryby, zelenina, dětská mléčná výživa, potraviny pro diabetiky a pro bezlepkovou dietu. OECD by přikývlo na jedinou základní sazbu, naopak by bylo proti jakýmkoliv výjimkám. Čím jednodušší je totiž daňový systém (a to neplatí jen pro DPH), tím je efektivnější a přehlednější pro plátce, má nižší administrativní náročnost; a nakonec se tím zamezí i tlaku zájmových skupin na další výjimky a hledání skulinek ze strany plátců – obojí vede k právní nejistotě.
Odstrašujícím příkladem dopadů daňové výjimky na některé potraviny je spor z Velké Británie, kde se Procter & Gamble soudil o to, že Pringles nejsou „smažené bramborové lupínky“ a nepodléhají základní sazbě DPH 17,5 procenta. Argumenty Procter & Gamble byly rozmanité: Pringles se na rozdíl od brambůrek rozpouštějí v ústech, mají jednotný tvar a barvu v přírodě se jinak nevyskytující, vyrábějí se z těsta a jsou podobné spíše sušenkám nebo keksům, proto by měly mít podobně jako sušenky nulovou sazbu. Soud rozhodl ve prospěch Procter & Gamble se zdůvodněním, že Pringles obsahují pouhých 42 procent brambor, a proto je nelze považovat za „výrobky z brambor, bramborové moučky nebo škrobu“ a zdaňovat základní sazbou.

Celý článek si přečtete na Finmagu.

Tyto zprávy pro vás vytváří Finmag.cz.