Pavel Kohout: Proč se Čína bojí?

Termín „měnové války“ se začal objevovat v nedávných dnech ve světovém ekonomickém tisku. Minulý týden varoval Guido Mantega, brazilský ministr financí, před jednostrannými intervencemi, které různé státy provádějí za účelem snížení kursu svých měn. Jde zejména o Japonsko, Jižní Koreu, Švýcarsko a ovšem i Brazílii.

Proč právě tyto státy? Světem se neustále přelévá obrovské množství kapitálu, který po třech letech různých krizí a panik zoufale hledá bezpečí a stabilitu. Tu nenachází ve Spojených státech ani v Evropské unii. USA sice svoji finanční krizi již vyřešily, avšak potýkají se s vysokou nezaměstnaností a křehkým růstem. Federální rezervní systém vypouští do světa úvahy o další vlně kvantitativního uvolňování. To samozřejmě znervózňuje investory, neboť pointou kvantitativního uvolňování je dostat do oběhu množství nekrytých peněz a „rozhýbat“ tak ekonomiku.

Bezpečným přístavem by se teoreticky mohlo stát euro. To by ovšem eurozóna nesměla trpět svojí vlastní finanční krizí. Nejde jen o notoricky známé Řecko. Jde o to, že úvěrová zátěž typických evropských ekonomik je dvojnásobná až čtyřnásobná ve srovnání se Spojenými státy. (Hovoříme o bankovních úvěrech; pokud jde o státní dluh, USA a Evropa si víceméně mohou podat ruce.)

Evropa zpočátku vypadala jako bezpečný úkryt před americkou hypoteční krizí, ovšem jen do té doby, než vyšlo najevo, že trpí ještě horší bankovní krizí než USA. Vzájemná propletenost rizikových zemí s bankami největších evropských ekonomik (Francie a Německa) udržuje investory v napětí. Proto euro posiluje méně, než by posilovalo bez evropské finanční krize.

Hledání bezpečného přístavu

V situaci, kdy jsou dvě hlavní světové měny postiženy nikoli jedinou krizí, ale celou jejich sérií, hledají investoři bezpečné alternativy. Proto vznikají tlaky na posilování japonského jenu, ačkoli Japonsko samotné není vzorem hospodářského růstu a samo trpí obrovskou dluhovou zátěží. Roste švýcarský frank, ačkoli švýcarská ekonomika by v případě další celoevropské recese rovněž utrpěla. A roste také česká koruna, která za posledních 12 měsíců posílila vůči euru o čtyři procenta. Mimochodem, snaha investorů o hledání bezpečného přístavu stojí také za růstem cen zlata v posledních letech a měsících.

Pro některé státy je posilování měny vážným problémem, který snižuje jejich konkurenceschopnost. Proto si také stěžují Brazilci. Jejich real posílil o 13 procent (opět vůči euru) za minulých 12 měsíců. Ruský rubl získal jen necelých 7 procent, ovšem indická rupie téměř 14 procent.

Speciální kapitolu představuje čínský jüan...

Dokončení článku najdete na http://www.finmag.cz/clanek/21971/

Tyto zprávy pro vás vytváří Finmag.cz.