Má žokej právo na peníze?

Možností je asi stejně jako názorů, nejvíce se bojuje o čtyři – žokejové tvrdí, že si reklamu na své kalhoty najdou sami, takže jim patří peníze. Komise naopak tvrdí, že reklama do dostihového sportu vůbec nepatří, a majitelé jsou zase přesvědčeni o tom, že žokej sedí na jejich koni a bez něj by se dostihu neúčastnil, takže peníze patří jim. Poslední názor pak odmítá reklamy vůbec, protože nechce z dresů udělat výkladní skříň, jako je tomu třeba u automobilových závodníků.

Na straně žokejů je rozhodnutí soudce Heyburna, který před několika lety rozhodl, že reklama na jejich dresu odpovídá ústavou chráněné svobodě slova. Komise se obává toho, že si žokejové domluví reklamu firem, které budou přímými konkurenty společností sponzorujících dotyčný dostih. Snaha o kompromis přináší neohrabanou nutnost přiznat veškeré finanční podmínky písemně a před každým dostihem zvlášť, což s sebou navíc nese nepříjemnou možnost, při které se tyto smlouvy stanou veřejným majetkem.