Jihokorejská inspirace pro Řecko

Jakým způsobem by Řekové mohli vydělat na splátky dluhů, případně jak zajistit další půjčky, které jsou nutné k přežití? Inspirací mohou být dvě epizody z počátků jihokorejského hospodářského rozmachu z šedesátých let a sedmdesátých let minulého století.

Kde vzít peníze, když nikdo nechce půjčit?

Píše se rok 1962. V Jižní Koreji právě proběhl puč, který vynesl k moci generálmajora Pak Čong-hui (Park Chung-hee). Ten sice odstavením demokraticky zvoleného prezidenta převzal otěže státu, naprosto se ale zbavil legitimity. Jediný způsob, jak ji alespoň částečně získat, a zároveň vylepšit pozici Jižní Koreje vůči průmyslovému a tehdy ekonomicky i vojensky silnějšímu Severu, je rychle nastartovat a udržet ekonomický růst. Kde ale získat potřebný kapitál?

USA ke generálovi přistupují chladně. Jednak se jim nezamlouvá sám převrat, Američanům se ale nezdají ani ekonomické plány novopečeného prezidenta. Proč by měla Korea budovat vlastní průmysl, když může všechno potřebné dovézt z USA? Pakovi tak nezbývá než zahájit kontroverzní a nepopulární vyjednávání s Japonskem o vyrovnání za škody způsobené v průběhu koloniální nadvlády a zároveň hledat případné investory v Evropě.

A tam se mu daří uzavřít překvapivou dohodu. Západní Německo žije svůj „poválečný hospodářský zázrak“ a potřebuje kvalifikovanou a levnou pracovní sílu. Příliv levných uprchlíků z NDR se totiž po dokončení berlínské zdi zastavil. Země je zároveň ochotna poskytnout Jižní Koreji tolik potřebné půjčky v tvrdé měně na investice do rozvoje průmyslu. Budoucí asijský tygr je zatím stále v plenkách. Mezi jeho hlavní exportní komodity patří sušené mořské produkty a paruky. Daří se ale nalézt dohodu, která je výhodná pro obě strany. Korea do Německa vyšle tisíce horníků a zdravotních sester, jejichž platy budou sloužit jako zástava pro případ platební neschopnosti jihokorejské vlády. Německo na oplátku poskytne půjčku ve výši 150 miliónů marek.

Horníci, sestřičky a špehové v Německu

První skupina korejských horníků přistává v Německu před Vánoci roku 1963. Ve válkou zbídačené Jižní Koreji je o práci v Evropě, ač těžkou a nebezpečnou, obrovský zájem. Z téměř tří tisíc přihlášených je v roce 1963 vybraná zhruba desetina, přesně 375. Většina Korejců přitom v dole nikdy nebyla, mezi uchazeči převažují absolventi středních, a dokonce i vysokých škol. Před odletem se tak kromě základů němčiny učí i základy práce v dolech. Postupně jsou vybíráni další a celkem jich nakonec v dolech Porúří fárá na osm tisíc. Od roku 1966 je pak následují i korejské zdravotní sestry, kterých dohromady v Německu pracovalo přes deset a půl tisíce. Drtivá většina zasílá všechny vydělané peníze zpět svým rodinám do Koreje.

Nejde přitom o žádné zanedbatelné částky: mezi lety 1965 a 1975 se takto do země dostává 101 miliónů dolarů a například v letech 1966 a 1967 se objem transakcí rovná téměř dvěma procentům celkového jihokorejského vývozu.

Velice úspěšný projekt pohřbil až první ropný šok, který uvrhnul německou ekonomiku do stagnace a zvýšil nezaměstnanost. Němci se začali poohlížet i po dříve opomíjených zaměstnáních a poptávka po „gastarbeiterech“ klesla. Západoněmecká vláda dokonce začala zahraniční pracovníky deportovat. Poslední skupina horníků dorazila v říjnu 1977. Následující rok už Německo zakázalo zaměstnávání gastarbeiterů s konečnou platností.

I na válce se dá pořádně vydělat

Další vítanou příležitostí pro získání dolarů se pro prezidenta Paka stala válka ve Vietnamu. Když USA začalo téct do bot, Jižní Korea vyslala do Vietnamu dvě divize (na 50 000 vojáků) a stala se tak po USA státem s druhou největší vojenskou přítomností v zemi. Za to si ovšem od USA nechala tučně zaplatit – kombinované příjmy z účasti na válce (ve formě přímé finanční pomoci, vojenské pomoci, zisků z kontraktů na dodávky materiálu a žoldu, který jihokorejským vojákům platily USA) přesáhly jednu miliardu (tehdejších) dolarů. Jen v roce 1967 tak představovaly příjmy spojené s vietnamskou válkou téměř 4 procenta hrubého národního produktu a celých 20 procent valutových příjmů.

Kontrakty na dodávky válečného materiálu také položily základy jihokorejského těžkého průmyslu, ať už to byla výroba oceli, chemie, nebo dopravních prostředků, a odstartovaly růst konglomerátů jako Hyundai, Daewoo a Hanjin, které dominují jihokorejské ekonomice dodnes. Rovněž stavební průmysl významně profitoval. Zisky z vietnamské války například zaplatily stavbu první korejské dálnice ze Soulu do Busanu. Dále se korejské stavební firmy vůbec poprvé zúčastnily stavebních zakázek v zahraničí, když ve Vietnamu budovaly vojenskou a civilní infrastrukturu. Tyto zkušenosti pak bohatě zúročily při úspěšném ucházení se o zakázky v jiných státech, zejména v oblasti Perského zálivu.

Lekce pro Řecko aneb kam s nimi

A co z toho plyne pro Řecko? Zaprvé, je třeba najít stát, který by měl zájem o přijetí řeckých gastarbeiterů. To bude nyní, potom co média neustále propírala údajnou řeckou lenost a neochotu pracovat, možná trošku problém. Lze uvažovat třeba oJaponsko, kde je nízká nezaměstnanost a vysoké mzdy, nebo i Německo, kde by si mohli napravit reputaci a ukázat, že umějí zabrat za správný konec.

Co se týče možnosti přivydělat si válečnými dobrodružstvími, nabízí se samozřejmě zejména Afghánistán, kde USA volá po větší účasti evropských spojenců již drahnou dobu. Několik řeckých divizí sklízejících opium v okolí Kandaháru by určitě přimělo MMF i vrahy z Wall Streetu oželet nějaké to procento z dluhopisů a zakázky na obnovu země by snad postavily na nohy i řecký průmysl.

Autorem článku je Michal Vodrážka.