Je libo čínské akcie? Raději ne, děkuji.

Není to tak dlouho, co každý druhý investor slepě vzhlížel k čínské ekonomice a investoval do kde čeho, hlavně, že to bylo z Číny. Čínské trhy šly nahoru hlava nehlava a jedna sektorová rallye střídala druhou.

Současnost je však trochu jiná. Zatímco S&P500 za posledních dvanáct měsíců posílil zhruba o 27%, čínský Shanghai Composite je v podstatě na nule. A kde se stala chyba?

Čínská ekonomika nyní v podstatě balancuje na hraně citelného zpomalení. Prozatím to není žádný velký otřes, ale největší znepokojení dává investorům asi tradičně nemovitostní trh, který byl podobně jako v Americe, jedním z hlavních tahounů zdejší ekonomiky a spouštěcím mechanismem jedné z největších krizí všech dob.

 Jen za loňský rok do komunistického státu přiteklo skrze úvěry jen těžko uvěřitelných 28 bilionů korun a podobně jako v USA nejsou všechny úvěry čisté. Dříve nebo později se to tak musí nevyhnutelně projevit v bilancích bank, tedy pokud čínská strana nevymyslí lepší finanční inženýrství než Řecko. Není tedy divu, že právě tento trh opět mezi investory vyvolává nemalé napětí. Čína totiž již dávno není jen jakýmsi lokálním tygrem a esencí asijského průmyslu, ale je jednou z největších světových ekonomik a hráčem číslo jedna na trzích s komoditami. Je to právě poptávka z Číny, která vede ceny průmyslových kovů směrem nahoru, a která pomohla vyvézt svět z recese jako takové.  

David Roche, ekonomický a politický analytik, který spravuje hongkongský hedge fund Independent Strategy je přesvědčen, že třetí největší světová ekonomika je nyní vystavena tváří v tvář nevyhnutelnému zúčtování, kterému předcházely záplavy bankovních úvěrů a masivní injekce vlády na podporu likvidity. Ty byly od samého začátky velmi diskutabilní, jelikož Čína si jako jediná udržela HDP na nevídané úrovni i v průběhu krize (Real GDP nekleslo ani v jednom čtvrtletí v roce 2008 a 2009 pod 6%. Celý letošní rok byl pak měl růst tempem 9 – 10%). Tato demonstrace síly sice vyvedla Čínu, respektive svět předčasně z krize (u Číny se v tomto případě dá jen těžko hovořit o recesi, protože tam žádná neproběhla, přijatelnější je proto slovo krize), nicméně jen oddálila (přiživila) problém dlouhodobě přepálené čínské ekonomiky a zvýšila obavy z inflačních tlaků, které se teď konec konců potvrzují. Spotřebitelské ceny se v dubnu zvýšily na nejvyšší úroveň za posledních 18 měsíců, o 2,8%. Index cen výrobců dokonce zrychlil z 5,9% na 6,8%: např. výroba oceli se zvýšila o 27%, výroba aut o 34,6%.

Nadbytek likvidity tlačí stále ceny vzhůru a je tak jen málo pravděpodobné, že se Číně letos povede udržet hranici inflace pod 3%, což potvrzují i čínští ekonomové. V dohledné době by tak mohl tento problém nebezpečně eskalovat.

Stále silněji proto zaznívají hlasy, že je třeba velmi rychle utáhnout měnovou politiku. Při dalším rozhodování o pohybu úrokových sazeb, tak pravděpodobně nelze čekat nic jiného než posun směrem vzhůru.

Vše tak nasvědčuje tomu, že jsme svědky počínajícího kolapsu čínské bubliny. V dubnu, Mark Faber, jeden z mágů na trhu s komoditami, znovu uvedl, že dojde k propadu zdejší ekonomiky. Jeho odhady opět pramenily z neadekvátního růstu cen nemovitostí, vysokého objemu půjček a hrozbě inflace. Již v únoru přitom prohlásil, že růst za současných podmínek není udržitelný, a že by čínské akcie nekupoval a dával by pozor i na tituly, které se podílely na nafukování bubliny v poslední době.

Ekonomický útlum je pro ekonomiku silně závislou na výdajích v podstatě hrozivou zprávou. Číně se podařilo uniknout recesi během globální krize hlavně kvůli státním subvencím do mostů, železnic a další infrastruktury. Odhaduje se totiž, že tyto investice v loňském roce představovaly zhruba 90% hospodářského růstu. Asi 85% finančních prostředků bylo financováno z fondů lokálních vládních úřadů, které nemohou být nikdy splaceny. Podle odhadů by až 3 bilionů juanů (440 mld dolarů) z 11 bilionů juanů mohlo být ukradeno nebo proplýtváno.

David Roche, tak tvrdě sází na pokles akcií čínských bank, které by měly být, až se odhalí jejich tenké kapitálové rezervy, pod těžkou palbou investorů. S tímto problémem by pak ruku v ruce mělo přijít vysychání bankovních půjček a investic do megalomanských projektů a infrastruktury. V tomto případě by pokles růstu HDP mohl zaznamenat i více než o 50%.

Zpomalení čínské ekonomiky by mohlo mít velké důsledky zejména pro komoditní sektor. Průmyslové ceny komodit jako je měď, hliník nebo uhlí, by se mohly zhroutit i o desítky procent.

I přes kumulaci negativních zpráv lze díky diktátorskému režimu jen těžko předpovídat jakým směrem a jak rychle se bude tempo čínské ekonomiky ubírat. Aktuálně bezprecedentní jsou i úvahy o možném uvolnění a apretaci kurzu yuanu vůči americkému dolaru a tudíž investice do čínských akcií se opět řadí mezi spíše velmi rizikové.