Týdenní komentář - Obavy z deficitu Řecka, Portugalska a Španělska táhly v druhé polově týdne trhy níže

Uplynulý týden přinesl na začátku nárůst akciových indexů, uprostřed mírný oddech a v závěru razantní poklesy.
Pondělí a úterý se neslo v duchu pozitivních zpráv. Předstihový index ISM ve výrobě za leden nad očekávání rostl a indikoval růst výrobního sektoru, což pomohlo zejména těžařům ale i utilitám (těm pomohly také zprávy o možné akvizici britské Northumbrian Water Group). Úterní poněkud překvapivé rozhodnutí australské centrální banky nezvýšit sazby posunulo trhy dále. Po lednových poklesech se na trh začali vracet kupci, kteří byli podpořeni i celkem slušnými firemními výsledky a v úterý odpoledne lepšími prodeji existujících domů. Nicméně nervozita byla na trhu stále patrná a ve středu vyústila v poklesy po horších korporátních zprávách – horší výsledky firem Roche a Electrolux, snížený výhled společnosti Pfizer. Prezident USA navíc připomněl, že na své úmysly v oblasti regulace bankovních institucí rozhodně nezapomněl. Kromě toho, jestliže ISM ve výrobě na začátku týdne pozitivně překvapilo, tak ve středu naopak ISM ve službách zklamalo a index pomohl akciím níže.

Asi nejčernějším dnem týdne byl ale čtvrtek. Po středečním „vydechnutí“ se trh zaměřil na problémy Evropských zemí bojujících s deficitem státního rozpočtu. Nervozita kolem Řecka panuje již delší dobu a euro se kvůli ní i tento týden dostávalo pod silný tlak. Ale investoři se zaměřili více také na Portugalsko a zejména Španělsko. Po dřívějších prohlášeních „doktora zkázy“ Roubiniho v Davosu, podle kterých by se měla ekonomická obec i veřejnost spíše než Řecka obávat Španělska, se akciové trhy ve čtvrtek právě na tento region zaměřily. Růst výnosů dluhopisů Španělska, Řecka a Portugalska vyvolává obavy z prodražování státního dluhu těchto zemí a schopnosti vlád jeho financování. I přesto, že Řecku v úterý Brusel schválil jeho plán jak se vypořádat s deficitem, investorům to zatím na důvěře příliš nepřidalo – možná i proto, že řecký plán je hodně kritizován za to, že je založen především na prognóze růstu příjmové strany státního rozpočtu a méně na škrtání položek výdajové strany. I když si asi jen málokdo reálně myslí, že by mělo například v případě Španělska dojít k bezprostřednímu státnímu bankrotu, je po předchozích propadech na trzích stále chuť otevřené pozice spíše rychle realizovat, navíc Obamovo opětovné ujištění, že od plánu na regulaci bank neupustil a obavy z prohlášení Číny o plánovaném cíleném zpomalení tempa růstu ekonomiky, chuti investorů nakupovat určitě moc nepřidalo.