Novinářská anticena? Proč ne?!

Etické kodexy jsou často nudným čtením jak pro svou vágnost, tak vzhledem k vědomí, že teorie bývá jedno a praxe něco docela jiného.

Etický kodex novináře vágností netrpí. K tomu druhému lze leccos dodat.

Zastavme se u proklamované povinnosti “dbát na rozlišování faktů od osobních názorů” a nezbytnosti “neodchylovat se věcně od pravdy ani v komentáři z důvodů zaujatosti”. Také konstatování, že každá “uveřejněná informace, která se ukáže být nepřesná, musí být napravena”, nelze přehlédnout.

Jaká je praxe?

Kodex nekodex, nepřesnosti, osobní zaujatosti ba dokonce absurdit se kromě převažujícího solidního přístupu objevuje v médiích habaděj. Bylo by pramálo těch, kteří by byli ochotni tvrdit opak.

Cynik se při sledování některých článků či relací pobaveně zachechtá, případně pronese nelichotivou poznámku na adresu novinářského cechu, a tím pro něj celá věc končí. Valná část veřejnosti by však nepochybně uvítala, kdyby Etický kodex novináře nelétal v oblacích. Kdyby “hlídací pes demokracie” neměl dvojí metr a nebyl často slepý vůči vlastním prohřeškům. Jistě, jde o běh na dlouhé trati. Už vzhledem ke komplikovanosti problému žádné jednorázové řešení neexistuje. Nicméně sami novináři by mohli aktivněji přispět k nápravě. Hlavně v případech, které zvláště bijí do očí a které diskreditují média jako celek.

Takže: proč, podle vzoru některých organizací – třeba v duchu obávaného Skřipce udělovaného Obcí překladatelů – nezřídit novinářskou anticenu? Jakýsi pandán k prestižní Ceně Ferdinanda Peroutky.

O podněty konkrétně doložené by jistě nebyla nouze a mohly by přicházet z kterékoliv strany. Návrh na udělení anticeny, nazvané například ŠMOK, by mohla předložit nezávislá komise, jmenovaná Syndikátem novinářů ČR, který by také anticenu udělil.

Shodou okolností současně s Etickým kodexem novináře uveřejnil Mediažurnál rozhovor s Gustlem Glattfelderem, viceprezidentem Mezinárodní federace novinářů a předsedou Evropské federace novinářů. Tento pracovník veřejnoprávního rozhlasu Baden-Baden mj. připomněl, že je “velký rozdíl mezi teorií a praxí. Neznamená to však, že bychom měli zapomenout na vysoký cíl této teorie (míněny myšlenky v úvodu k etice v encyklopedii Americana), ale měli bychom se snažit každý dne přistupovat k naší praxi z hlediska tohoto vzdáleného cíle.”

Budeme nad dobrými proklamacemi pouze rozšafně pokyvovat souhlasně hlavou, nebo uděláme něco k jejich naplnění?

Zřízení novinářské anticeny by mohlo přispět k tomu, aby se naše média dostala o krok dál. Ku prospěchu čtenářské obce a v neposlední řadě ke zvýšení prestiže médií.

Miroslav Jelínek,

předseda KNPJ 68

K článku zatím nejsou žádné komentáře.

Přidat komentář