Euro jsme slíbili zavést, otázka je jen kdy

Čas finančních a ekonomických potíží na světových trzích odsunul v nejedné zemi do té doby hodně diskutované otázky jakoby do pozadí. V České republice to je otázka rychlého přijetí eura. A jak se zdá, poslední události na evropské půdě naznačují, že politická reprezentace tlaky na rychlé zavedení jednotné evropské měny do tuzemského finančního systému ustojí. Redakce serveru Kurzy.cz se Pavla Makovce, ředitele projektu Fondu kvalifikovaných investorů, společnosti Arca Capital Bohemia proto zeptala nejen na to, jak světové finanční potíže mohou ovlivnit rozhodování o euru.

Mohou ohrozit potíže na světových finančních trzích načasování a vůbec přijetí jednotné evropské měny v ČR?

Začal bych trochu zeširoka. Jedna věc je – a to jsou prosím fakta, že jsme se k přistoupení k jednotné evropské měně zavázali. Není to tedy o tom, zda chceme nebo ne, na rozdíl od jiných zemí, které si vyjednaly výjimku. To je zkrátka výsledek našich vyjednavačů, kteří podmínky přístupových smluv vyjednávali. Na druhou stranu je euro, po odhlédnutí všech dramatických prohlášeních z politické scény, především  ekonomický instrument.

Co z toho ale vyplývá?

Jednoduše to, že tu budou vždycky skupiny, které budou tlačit na rychlejší přijetí eura jenom proto, že jim to bude ekonomicky vyhovovat a přinášet spoustu kladů. A proti nim budou stát ti, kterým euro vyhovovat nebude.

Vždycky to tedy bude o tom (načasování přijetí), co zrovna komu vyhovuje . A také, kdo je zrovna politicky a ekonomicky silnější. A dodal bych i třetí argument o který dost v procesu přijetí eura jde, totiž načasování, resp. Kdy a jak dlouho se euro bude přijímat.

Můžete to nějak vysvětlit?

Ano, technicky vzato je nejbližší možný termín leden 2013. Je ale fakt, že kdyby se politická garnitura hodně moc snažila, tak se dá podle mého názoru stihnout termín – leden 2012. Dřívější termíny jsou  čirým nesmyslem. Mě z těch výkřiků o kterých mluvíte vychází jedině to, že současná politická garnitura nedokáže z témat, která jsou výhradně odborná, nedělat politikum. Otázka přijetí eura tak u nás není podle mého názoru rozhodování ano, či ne, není to také otázka načasování, ale ryzí politikum. Myslím, že by se politici měli spíše soustředit na to, aby přechodné období před a těsně po přijetí eura bylo co nejméně bolestivé pro lidi.

Nejméně bolestivé…?

Ano, uvědomte si, že po přijetí eura budeme ekonomickou úroveň ostatních členů eurozóny dorovnávat prostřednictvím inflace, zatímco nyní tyhle tlaky řešíme skrz zhodnocování domácí měny. Dá se tedy téměř stoprocentně předpokládat, že po zařazení České republiky do eurozóny bude nejdůležitější prací krotit a udržovat inflaci na přijatelné míře. O to jde.

Jsou ale lidé v České republice i přes nejasné politické tanečky dostatečně vědomostně vybaveni na přijetí eura?

V tom bych problém neviděl, vždyť lidé si tu zažili naposledy měnovou odluku v roce 1993 a, technicky bude přechod na euro velmi podobný. Reálný problém může být konverzní kurz k euro, ale to bude spíše  odborným problémem.

Hrozí podle vás i v ČR podobná situace, jako nastala na Slovensku, kdy lidé z vládního týmu prozradili soukromým firmám konverzní poměry?

J Řekl bych, že to hrozí vždycky. Proti tomu není zřejmě nikdo imunní. Tam, kde je lidský faktor hrozí vždycky selhání.

A nebude to nakonec ten faktor, který by mohl složitě postavenou stavbu procesu přijetí eura v ČR zbořit?

Víte ,  rizikové faktory je, myslím, možné dostatečně ošetřit. Nebál bych se tedy toho, že by to mohlo proces přijetí eura ohrozit. Finance jsou vždycky o důvěře. Když bude zachováno vše tak, aby důvěra z žádné strany nebyla ohrožena, dopadne to dobře. V mezinárodním kontextu vidím to, že byť je euro kolektivní měnou členských zemí, které do systému vstoupili, řekl bych, že je to pořád měna těch nejsilnějších, tedy, a předestírám, že to hodně vulgarizuji, pořád jakási přebarvená německá marka. A jak ukazují aktivity států, patřící do této nejsilnější skupiny, důvěra v fundamenty eura může být právě nabourána politickými rozhodnutími. I proto považuju za důležité  striktně oddělovat právě ekonomické a politické fundamenty. Ale znova opakuji, i když budou muset politici přesvědčit partnery o tom, že euro je výhodné, nebudou to moci dělat nedůvěryhodnými rozhodnutími. Bude to tedy opět i v mezinárodním kontextu politikum.

Znamená to ale, že politici prosadí vše a nepotřebují k tomu nějaké odborné parametry…?

Víte, a není to tak? Uvědomte si, že když třeba Airbus najednou řekne, že od příštího roku nebudeme prodávat letadla za dolary, což je mimochodem a paradoxně pro tuto evropskou firmu, měnový benchmark ve kterém letecký průmysl obchoduje, a ukáže, že euro může být rozhodující měna v leteckém průmyslu. Ale bude to politické rozhodnutí. Co si myslíte? Dneska třeba Rusko říká: „Proč bychom měli prodávat ropu za dolary? My chceme prodávat ropu za ruble.“ No a když by se to nějaké takové nové ekonomice, jako je třeba Rusko povedlo, hrála by její národní měna opět vážnější roli. Je sice otázka, zda to trh bude akceptovat, či ne, ale když politikové ustojí takové rozhodnutí, pak trhu nezbude nic jiného, než stav přijmout.

A má na to Rusko mimochodem ekonomickou sílu?

Vidíte a jsme při tom. Jedna věc je rozhodnutí vlády, jakou měnu chce používat a nabízet. Ale druhá věc je to, zda ta země je natolik důvěryhodná a silná, aby to mohla prosadit. Co se týká Ruského konceptu o kterém se bavíme, tak si myslím, že dnes ještě důvěryhodná ani dostatečně silná není.

Dobrá, otázka tedy zní: Jak se můžu ve střednědobém časovém horizontu připravit na přijetí eura?

Obecně řečení – jde vždycky o to, jaké ekonomické zájmy máte, tedy jaký máte byznys. Z tohoto pohledu jsou u nás dvě skupiny. První je životně závislá na exportu a zástupci této skupiny budou vždy vidět spásu svých problémů v rychlém přijetí eura. V podstatě jde o to, že tím rychle eliminují měnové riziko, se kterým neumějí vždy pracovat. Je to pro ně dodatečný náklad a mají za svého hlavního trablemakera právě měnové riziko.

A jak je možné, že si dneska neumí pomoct?

Hm, když se budeme bavit o zajištění, nebo hedgingu, tak to něco stojí. Je to tedy položka, která zvyšuje náklady. Zástupci této skupiny nevidí na konec tohoto mechanismu, ale vidí jen to, že dneska musí zase něco zaplatit. A pro malé či střední podniky většina bankovních domů ani v tomto ohledu moc neudělá, protože se  bance zkrátka nevyplatí nabízet těmto podnikům zajištění měnového rizika.

Pro jakou skupinu obyvatelstva bude podle vás jednodušší přizpůsobit se přijetí euroměny?

Rozhodně té, která je aktivně napojena na reálnou ekonomiku. Tedy těm, kteří jsou angažováni ve výrobě. Nejvíce to podle mého bude válcovat ty, kteří jsou ve státní správě, to je především školství, zdravotnictví, kultura, bezpečnost, armáda, atd. A tam to bude opět politické rozhodování. Stát se bude pak muset rozhodnout, co bude mít prioritu. V tom by mělo být podle mého soutěžení politických stran. Soutěž idejí a postojů.

Tak tedy na závěr: Mohou stávající politické i ekonomické okolnosti ve světě nějak ohrozit českou cestu k euru? Alespoň tak, jak byla rámcově představena?

Když navážu na začátek našeho rozhovoru, tak říkám, že to udělat musíme. Sílí ale argumenty těch, kteří říkají, že rychlé přijetí eura by bylo spíše ztrátou, než výhrou, takže já si myslím, že v období turbulencí a problémů finančního světa je ponechání domácí měny jednou se silných bariér, jak tyto problémy ustát se ctí. Co se týká domácích podmínek, opakoval bych jen stokrát řečené. Je nutné dovést reformy, zvlášť tu penzijní  k reálným obrysům. A bez nich to nepůjde. Uvědomíte-li si, že dnes sociální demokracie říká, že vše by dělala jinak, musím se zeptat, proč za osm let vládnutí neudělali daleko v příznivějších časech reformu penzí, zdravotnictví a nepřijali euro? Stejnou výhradu ale mohu mít i k předchozímu nebo současnému vládnutí ODS.

A jaký je váš odhad, predikce na nejbližší období?

Co se týká české koruny, pak zvážíme-li její relativně rychlé posilování i přes rozpor s fundamentálními daty o přibližování ekonomik, domnívám se, že i tak ještě nějaký čas bude mírně posilovat. Jinými slovy, investovat do eura nebo do v euru denominovaných investičních instrumentů nepovažuji za ideální. Investoval bych do korunových instrumentů.

Pavel Makovec odstartoval kariéru v roce 1978  na Vysoké škole ekonomické v Praze, katedře obecné ekonomické teorie a katedře makroekonomie. Působil zde až do roku 1991. Poté pracoval v různých pozicích v České spořitelně. V této instituci se vypracoval až na post  ředitele divize investičního bankovnictví. V roce 1999 odchází do společnosti EPIC Securities na pozici předsedy představenstva. Od roku 2002 pak zastává v české pobočce americké společnosti Leader Investments, Inc. pozici ředitele pobočky. V roce 2005 nastupuje do ekonomického úseku Českých aerolinií na post vedoucího dlouhodobého financování a treasury. V roce 2007  přechází do společnosti Arca Capital Bohemia, kde působí jako výkonný ředitel, odpovědný za komplexní příprava a řízení projektů v oblasti kolektivního investování a založení investičního fondu kvalifikovaných investorů.