Losna nebo Mažňák? Hlavně ten, kdo nekecá

Blížící se podzimní volby v Česku by se mohly hodně inspirovat od právě proběhnuvších v Bavorsku, Rakousku a Bělorusku. Výsledky a motivy voličů. Volební víkend ve středoevropském regionu totiž dopadl téměř podle očekávání. Ani volby ve vzdálenějším Bělorusku vlastně nedopadly nijak překvapivě. Nikde totiž nečekali (rozuměj nejrůznější analytici) žádné překvapení. Ale po pořádku. Zatímco v posledně jmenované zemi se, na rozdíl od předpovědí, do místního parlamentu zřejmě nedostane ani jeden (opět!) zástupce opozice, to v Rakousech a Bavorech je to jinak. Německá bavorská opozice dosud vládnoucímu uskupení uštědřila pořádný políček. Po dlouhých šestačtyřiceti letech totiž  prolomila vládnutí tamní CSU silou nadpoloviční většiny v parlamentu. Je z toho nějaké poučení a bude to mít pro Čechy nějaký význam?

Ano, poučení z volebních výsledků je hodně, otázka ovšem je, zda-li se nepoučitelní Češi nechají poučit a vezmou si pro sebe lepší příklad a ponaučení. Třeba z toho, že dosud funkční slepence přestávají v dobách opravdu těžkých pro rozhodování efektivně fungovat, třeba i s ohledem na ideologickou základnu svých stran, nejsou zřejmě v takové době dlouhodobě smysluplným volebním výsledkem. Bez dlouhých politologických úvah a analýz je fakt, že Rakousko den po volbách zatím neví, jak dál. Vítězem voleb se sice stala dosud vládnoucí SPÖ, ovšem zisky dvou ultrapravicových stran dávají tušit, že uspořádání nebude nijak lehké. Voliči prý rakouským politikům vyslali jasný signál o tom, že mají plné zuby dosavadní velké koalice, která místo toho, aby problémy národa efektivně řešila, přešlapovala jen na místě. Že by tohle byl i vzkaz do České kotliny? Ultrapravičáci tak získali nejen populistickými výkřiky, jako opětovné zavedení hraničních kontrol na liniích nových zemí tzv. Schnengenského prostoru. A opět vzkaz do České kotliny? Je cesta vpřed posilování nacionalistických, extremistických a populistických tezí a nápadů, místo volby osvědčených stran?

Podobně se dá hodnotit i volební výsledek v Bavorsku. Tam je to o to pikantnější, že výsledek voleb je novum i pro místní obyvatele, kteří se po šestačtyřiceti letech rozhodli tradiční Křesťansko-sociální unii (CSU) zahrozit prstem. Konzervativní strana největší spolkovou zemi ovládala parlamentní většinou od roku 1962. Němečtí křesťanští sociálové však o víkendu narazili – získali jen 43,6 procenta hlasů. Oproti posledním volbám to znamená pokles o sedmnáct procent. Co to znamená? Jednoduše to, že od zmíněného roku 1962 bude muset poprvé sestavit koaliční vládu. „Všechno ostatní jsou jen kecy,“ komentoval by situaci můj spolužák ze školy. A má pravdu. Když už i konzervativní národ, jakým beze sporu Bavoři jsou volí jinak, než po desítky let zavedenou stranu, něco se asi opravdu děje. A jak jinak potrestat ty „nahoře“, než jim naznačit, že čeho je moc, toho je příliš?

„Nechápu, proč chceš jít k volbám,“ káral mě nedávno můj další kamarád. Jinak prý, než ostentativním neodevzdáním hlasů těm darmošlapům, zlodějům, vykukům, šibalům a já nevím, jak ještě domácí politiky nazýváte, jim najevo nedáme, alespoň podle mého kamaráda, že o takové nestojíme. „No jo, jenže to by nesměl přijít nikdo,“ namítám. „A co ti zatvrzelí rudí, oranžoví, modří, či hnědí?“ namítám. Je trestem vláda stran ultra-něco, jako bude třeba v Rakousku, nebo jaká je v Bělorusku? Vždyť tam se protestuje proti tomu, že v parlamentních volbách nebyl zvolen ani jeden opoziční kandidát. A to prý k urnám došlo 75,3 procenta oprávněných voličů. A podle samotných pozorovatelů z EU to byly údajně první volby od počátku 90. let, kdy šéf země, prezident Lukašenko, dovolil demokratické hlasování. Možná je ale vše jinak, protože Lukašenko tímto krokem chtěl zrušit ekonomické sankce EU. Říká to jediné – ať se to líbí nebo ne, nic na světě není, a zdá se, že v nejbližší době ani nebude, zadarmo. A za všechno se platí.

Sečteno, podtrženo. Ti, co říkají, že rozhodnou za nás, by se nikdy dopředu dostat neměli. Rozhodování, hledání informací, jejich vyhodnocování a trvání na tom, aby se sliby plnily je alfou a omegou všeho. Rezignace nikam nevede a trestat nemůžeme extrémy. Mělo by být ale na nás každém, jak se rozhodneme.