Nesvádějme všechno na růst cen, i obchodníci mají své rezervy

Jsou to ale paradoxy, řekl by literární klasik. Když před necelým půl rokem všichni zarytí odpůrci konzumu z politického spektra varovali před tím, že návrhy reformních balíků zničí, krom jiného, spotřebitelský apetit českých domácností, většina se tomu jen pousmála a myslela si něco o pokrytcích. Kdopak mohl vědět, že ještě před letošním létem Český statistický úřad oznámí, že Češi přestali po čtyřech létech růstu výdajů na utrácení, nakupovat. Nižší spotřeba domácností tak bude mít s největší pravděpodobností velký vliv na zpomalení celé ekonomiky. Nejen podle analytiků ochotu lidí utrácet prý brzdí vysoké ceny zejména potravin a léků. A podle všeho špatným zprávám nebude konce, vzhledem k tomu, že do domácího rybníka dorazilo zdražování benzínu.

Statistici tvrdí, že tržby maloobchodu se v březnu letošního roku po více než čtyřech letech nepřetržitého růstu meziročně snížily o 2,1 procenta. Je to dobře, nebo špatně? Novináři se předhánějí v komentářích a titulcích, jako "Konzumní revoluce skončila“. A zeptáte-li se respondentů, nebo projdete řadu internetových serverů, či tištěných médií zjistíte, že řada z lidí skutečně odpovídá: Ano, začali jsme šetřit. Nejvíce při nakupování drogerie, kosmetiky a také léků, své k tomu připsal i menší zájem o dražší potraviny. Experti však přesto tvrdí, že o žádné drama nejde, protože čísla, ta prý jenom dokumentují zpomalující chuť utrácet.

Zajímavější je ovšem to, než pitvat prohlášení levice o tom,  že snižující se nákupy ovlivňuje chorá Topolánkova reforma, či tvrzení pravice o tom, že líp bude, až se všechno povede zreformovat, zamyšlení nad tím, proč roste frekvence a hustota nákupů Čechů v cizině. Důvod je ale prostý – jsou tam zkrátka levnější. A možná to je důvod, proč by se domácí prodejci měli nad sebou zamyslet. Elektronika, oblečení, parfémy i sportovní vybavení je totiž podle porovnání novinářů z listu Mladá fronta Dnes často o desítky procent levnější venku, než v Česku.

Jistě, existuje řada objektivním příčin, proč domácí obchodníci ženou cenu do maxima. Z nich hraje jistě svou roli postavení na českém trhu, daňové a účetní předpisy, záruční podmínky, atd. Problém ovšem je, že obchodníci se v tuzemsku spíše často chovají jako nájezdníci z divokého Západu. Jak řekla na začátku týdne v diskusi České televize, šéfredaktorka Rádia Česko Hana Hikelová: „Obchodníci si tu zkrátka dovolí víc, protože to tu jde…“ Co na to říct, že?

A tak značkové džíny, obleky od Bosse, či italské kabelky jezdí čím dál tím častěji kupovat jistě i řada vašich známých a kamarádů milí čtenáři do Drážďan, Waidhausu, či Mnichova. A  i když bude obchodník tvrdit, že ve většině případů je to proto, že takové zboží je luxusní, nevěřme mu. V zahraničí jde o „masovku“, tedy věci, které po pěti nošeních, použití, či využití, zkrátka zahodíte a koupíte novou. Proto je to levné. Tady na to zatím obchodníci nechtějí přistoupit. A v tom vidím hlavní problém klesající chutě Čechů nakupovat. Může se klidně stát, že když obchodníci na tohle triviální pravidlo, totiž že běžné věci nesmí stát hodně, nepřistoupí, vykáží možná statistiky příští rok ještě větší pokles v maloobchodních tržbách. Bez ohledu na strašení o tom, že to zabrzdí domácí ekonomiku. Vždyť konec konců, jde o naše peněženky, ne?